Ajajaj! Chlapci moji, to mám ale radost! :-)
Ne proto, že jsem se protentokrát strefila a vy se mnou souhlasíte.
V souvislosti s tím, že jsem už vážně pochybovala sama o sobě = zda můj "obraz světa" vůbec má nějaký pevný základ, kdžy pořád nechápu tu zhuštěnou formu, "vytasila" jsem se s posledním a rozhodujícím.
Mám totiž "v hlavě" určitý obraz určitého děje, situace. Je velmi emotivní a smutný, slovy se nedá vystihnout právě proto, že menší část je tvořena obrazem, větší pocity, emocemi. Ten obraz tam mám vsunutý hodně dlouho...už v dětství jsem ho měla. Nebyl jasný a vysvětlitelný - prakticky dodnes nevím, s čím přesně souvisí, s jakou dobou, událostí, dějem. Jen to (dneska už) tuším.
Z tohoto "vypáleného obrazu" dost často vycházím - prostě jsem o něčem přesvědčená, ač nemám důkazy a neumím to odůvodnit. A to je přesně případ mého přesvědčení, že se "volchvové pokoušeli" .
Kdybyste mi toto přesvědčení ztrhali, nevedlo by to sice k mé změně přesvědčení, ale pochyby sama v sebe by se prohloubily...

A Popolváre... tobě se podařilo doložit dost důležitý kámen do mé mozaiky a to vysvětlením "panteonu" (jak jinak - prostým)
"... obracej se k tomu, co dokážeš pochopit..." A to, pravda, obrací člověka od osobního spojení s VM. Když se říká "nepotřebuješ prostředníka", nemyslí se jen lidského, ale i "nadlidského".
To je pro mě zásadní vysvětlení, které mi dodnes unikalo...
Takže - díky, díky, díky!