musím říct že mě z jeho vzdělání, intelektu a přehledu padá čelist... jak přesně se dokáže vyjadřovat, často je div ne celá stránka jedno košaté souvětí, ale přesto se v tom člověk neztrácí.

ps. zhruba kolem stran 920-930 začíná lingvistikika a toponymika desítek různých slovanských nářečí, to myslím dodnes nemá rozsahem obdoby. Zběžně jsem prolítl pár stránek a tam kolikrát skoro každé slovo nebo název má 5-20 variant, každá jiná ale přitom i současník při troše snahy pochopí...
Třeba Drewané dávali před samohlásky na začátek slova skoro všude W, takže "uzel" se po jejich řekne "wunzal".
V těch jednotlivých verzích je takový rozptyl, že tam člověk najde jak (z dnešního pohledu) jakoby "ruské" vlivy, tak třeba "polské", "české", "jugoslávské" a další.. a to je celou dobu řeč pouze o Polabských slovanech.

ps. Jeršov píše, že to byl právě Šafárik, který přišel s myšlenkou (kterou Jeršov potvrzuje), že starovenedsky ("dřevněslovansky") se "řeka" řekne "rus","ros","rusa" a uvádí kolem 20 toponym. "Rus/Rusové" podle něj znamená "říční lid" a vzniklo prvně na území právě polabských a baltských Slovanů (tehdy Venedů) ve 3. století n.l.