Pro Lin - můj vlastní záznam ze dne 22.12.2012
Po zhlídnutí PCH z Amazonie,proslov ke dni 21.12.
Co říká mé srdce
Píši, co se to vlastně děje s vědomím nás,naší planety,tedy se mnou?
Cítím jak jsme všichni propojeni,jak jsme nepatrní,malincí,broučci,jak se lopotíme s tím vším kolem nás.Již od středy 19.12.od rána je mi tak těžko,kašel,zánět sliznice,rýma,neklid,bolest kloubů,cítím marnost,zoufalství v ten předvánoční čas.Skládám dnes v tuto hodinu střípky mého cítění a hledám ve vědomí,kdo vlastně jsem a jakým pozitivním způsobem se mohu dobrat pravdě.Vlastně promlouvám sama k sobě a stále se ptám,co se to se mnou děje?Pozoruji se z povzdálí,motám se stále do kola a hledám otvůrek,jak z toho ven.Psychická deprese,už to někdo popsal,cítím,že to vychází z mé hlavy,rozum mi zatemnˇuje srdce a má nemoc nemá šanci odejít.Připadám si starší než je pravěk.Všude vidím pravěká zvířata,ze kterých se rodí někteří lidé, jako je třeba člověk jménem PETR CHOBOT,vidím se jak plavu v moři a moje rodina jsou mořští savci delfíni,velryby,které se potýkají s obrovskými hady a žraloky.Vím,že člověk je mnohem starší obyvatel této Země,ten který se původně narodil z vědomí do prostoru a času a potom se teprve usídlil,zde na tak krásné pevnině,která je hustá,nádherná,barevná,dokonalá.Velká pravěká zvířata tuto ZELENOU NADHERU ničí ,ožíráním rostlin,které tak pomalu rostou a nestačí se obnovovat.Prastaří usedlíci s lidskou tváří,chtějí zabránit ještěrům,sežrání planetární zeleně a tak pozvednou proti obrovským pravěkým zvířatům zbraně,to vše se odehrálo a odehrává do dnes,dnes již trochu v jiné podobě.Mám touhu tomu všemu zabránit,ale nevím jak?Co se to odehrává v mojí mysli?Tolik obrazů vidím a žádný mi není dost dobrý na záchranu PLANETY.Planeta je mýtus v mém těle,cítím se jako ona,jsem nemocná jako ona,ale nedokáži se bránit,protože obrana je boj a to je pro mě neřešitelné,protože bojovat nechci.Má jediná zbranˇ je trpělivost a té jak se zdá mám velice málo.Co mohu udělat?Napadá mě,vytvořit si novou realitu přežití,to však musím začít od začátku a jak najít začátek,když ani nevím zda je to konec?Začátek bez konce je nekonečný VESMIR a to je jediné mé východisko z bojiště na planetě ZEMI.Osvobodit se a zvlétnout jako pták k nebi,až za nebe,až nad planetu,rozloučit se a letět do nekonečných prostorů vesmíru a hledat MIR A LASKU,po tomto stavu touží mé srdce,to možná pomůže porozumět co vlastně se odehrává ve vědomí všech TADY a TEDˇ.Píši a právě jsem zjistila,že nemyslím,můj mozek jen kontroluje čitelnost a má ruka se jeví jako robot a co vlastně jsem?Milionkrát naklonované,zdegenerované univerzální vědomí? A co bude dál,zastavit to nejde,obnovit,ale co máš obnovit?Myšlenka zasazená jako semínko do ZEMEˇ a vyroste další strom pro BRONTOSAURY? Jedna povídka z mé psací meditace po bezprostředním zhlídnutí, tentokrát pana Petra chobota.Je to PRAVDA? Jaký úhel pohledu zvolit?Možná mě také někdo pošle do blázince?To je sranda ten život!A rozhodla jsem se,že už nikoho nebudu vraždit,raději se naučím, jak ho milovat.Děkuji vám všem za přečtení srdcem.Miluji Vás a hlavně sebe!RENATA