Rozumím, zoufalý výkřik... kolik jich už bylo?

Někde uvnitř ale cítíme, že to nemá naději na úspěch... Je to násilí na těch vládcích, ti skuteční nechtějí odejít a brání se a ti, co to dělají za ně - poslouchají, momentálně nemají kam uhnout... Ano máme právo žít jinak, ale není síla, která by dodala sílu davu... Temného je málo a Světlo nestmeluje do davu - každý zůstává individualitou. Davová psychóza je obtížně ustanovitelná, už... Nikdo se na Zemi s eufórií už za žádným diktátorem nepohrne... Maximálně za svými smyšlenými představami a to nás zachrání, před obrovským přehmatem, nikdo nemá totožnou představu s naší... nikdo se s nikým neshodne úplně na všem... Demonstrace, jakákoliv, sebemasovější a sebepoklidnější (vždy se najde nějakej horkokrevnej vztekloun, co se chce hodit šutr do skla) by nikam nevedla... Čeho dosáhli na jihu Evropy? A demontrací a stávek fůru... Jenom se "zvyšují hradby" mocných... Přitvrzují opatření a celkově zvyšuje tlak... Tím se dříve opotřebuje lis... o trošku...

Musíme počkat, až se lis rozpadne... a on se rozpadne, ale rozpadne se sám, my na tom neponeseme žádnou vinu... a ušetříme síly. Vzdorovat pocitově, myšlenkově a dávat najevo, jak to jen jde, ale do nějakých větších akcí, které by nás mohli stát moc vysokou cenu, se raději nepouštět - i nepříteli prospěje, když si nebude moci udělat jmenný seznam úplně všech odpůrců a když se pak najednou, v rozhodující chvíli, zvedne velké množství, se kterým režim nebude počítat... Ještě není vhodná chvíle... až si režim více uvědomí prohnilost svých pilířů... na překvapení je brzy, zatím by jen utáhli, lis ještě není na rozpadnutí... jenom skoro.

Možná, že už zabrali velkou část z našich životů, ale pořád nám ještě něco můžou vzít... Nemůžeme se vystavovat nebezpečí jen tak... možná už 17. 11. to budeme mít za sebou nebo to zrovna přijde, ale burcovat dopředu cosi, o čem mám mlhavou představu - obecně zbavit se 5. nebo 6. kolony? A co to znamená? Pověsit politiky za límec do průvanu? A koho a na jak dlouho to kterého? Co konkrétně,jak je označit, jak to říct všem lidem, aby tomu uvěřili? Dnes někdo něčemu uvěří? Jen na smrt nemocný svému lékaři, když o dnešní medicíně nic dopředu neví... Máte důkazy? A kde je předložíte? obsadíte televizi a budete to vysílat místo zpráv nebo seriálu? Co má větší sledovanost? A jak udržíte, aby se na vás dívali a nepřepli na serióznější informace nebo na něco sladšího? A jak odpálkujete všechny ty podržtažky, co se proti vám vyrojí, ve snaze vás zdiskreditovat a vrátit zpět své chlebodárce? A že vás nařknou z čehokoliv... Nebo kteréhokoliv vůdce... Jste ochoten být vůdcem? Kdo to povede, aby za to, pokud se to nepodaří, mohla být minimálně pořádně ostouzen?
Plácnutí... vždy udělá vlny, může se něco udít, ale... To nadšení chybí, před 23 lety jsme chtěli to co bylo na západ od nás... něco jsme chtěli... Co chceme dnes? To, co je na západ, je ještě prohnilejší, než zde, i když bohatší... To co je na východ, vypadá nadějně, ale do takového polostavu se taky nehrnem, nadšení to prostě u většiny lidí nevyvolá... Co chceme? Základní příjem? Chceme žít bez parazitů, ano, ale jak, jak se budeme živit? Zničíme velké fabriky, uzavřeme dovoz? půjdeme na stromy? Dokud tady někdo drží v šachu celý svět, nemáme šanci se osvobodit... na Islandu nakonec ty sesazené taky nezavřeli... Vše je o kompromisech - někde jde něco víc povolit, ale jinde se to utáhne...
Musíme tu bestii nechat vyzuřit, občas nevinně podráždit, ale nechat vyzuřit, nakonec sama sebe rozsápe- už asi nemá dost sil, tak se o ty zbytky začne prát jedna hlava s druhou... Neumí se uskrovnit a my to ještě chvilku vydržíme. Zoufalství není dobrý rádce, nemá smysl mu dávat prostor, to nemá nic společného ani se srdcem, ani s logikou...
Nemá smysl se stavět někomu s kanóny, když sami máme špuntovku... Ani x-násobek špuntovek nezničí dělo... ALe až to dělo osiří, když obsluha sběhne, nebo bude propuštěna, to bude úplně jiná situace... ale to bude teprv krásné, protože to datum nikdo neví... ani my, ani dělostřelci... A to je náš největší trumf - my budeme přesně cítit, kdy vyrazit a kdy nám bude přáno vyhrát "šťouchanečkem proti rozchechtanému medvědu". Vždyť on už si bude chtít lehnout sám...