Danielko, velmi ti děkuji za přínosné shrnutí, se kterým souhlasím. Má babička byla Slovenka z oblasti Terchovej (jako Jánošík...:)), beru Slováky jako rodinu a jsem velmi popudlivý na výrazy "čehún" nebo "čobol" a vůbec nacionalistické "vášně". Píšeš o traumatech, ale ty jsou i na české straně. Uměle vytvořené, uměle periodicky jitřené (vždy když doroste další generace) a to tak, aby shoda (smíření a právě to odpuštění, o jakém píše třeba Paprsek) byla v nedohlednu. To je účel a domnívám se, že právě k němu byl náš první společný stát dovoleno založit. Stát, který k problémům předurčovalo mnohanárodnostní složení. Přidej si ještě těžkou poválečnou dobu a její chaos, těžký republikový začátek, přechod od několik století trvající cizí vlády monarchie k republice moderního demokratického typu.
A vůbec nejhorší je současné "podání" těchto našich společných dějin - pokroucené, z kontextu vytrhané a přímo lživé.
V tom odaze, co jsem nechal Slavovi, jsou události stavěné na správnou míru - třeba to, že Masaryk nikdy nesliboval Němcům ani Slovákům autonomii nebo že nezavedl tvz. doktrínu čechoslovakismu, nikdy nemluvil (ani nikdo z jeho kabinetu) o "čechoslovácích". Československá byla státní příslušnost, nikoliv národnost - což dneska různí vykladači úplně překrucují. Ty "čechoslováky" jste si, bratři Slováci, stvořili sami... tedy lépe řečeno vaši nacionalističtí luďáci. Teprve za 2.republiky se tento "pojem" díky komunistům vžil tak, jako kdyby tady byl od první společněstátní chvíle. Co tedy vyčítat Masarykovi? Ten spolu se Štefánikem chtěl pro oba naše národy to nejlepší = možnost přežití obou národů díky sebeurčení na vymezeném území. Obelstěni byli ale oba... což dokládají další události v našich dějinách a také události předchozí... Do jaké míry byl Masaryk provázán se sionisty se dá jen spekulovat, i když faktem je, že byl zastáncem vzniku nového židovského státu. A vzhledem k tomu, že Praha je od samého svého počátku "konstruována" židovskými obchodníky, do její pozdější architektury začleněno mnoho kabbalistických prvků, neberu Slavův předpoklad (níže) za nemožný.
Ovšem nemůžu takové "poznávání" chápat jako vinu našich národů či selhání osobností. Když se to vezme od podlahy, všechny státy feudálního typu stojí na zradě "svých" a hlavně - na obchodu s otroky. A jen my si necháváme vnucovat myšlenku vlastní neschopnosti a podlosti, zrady svých a mezi svými. Své kořeny (představované mj. osobnostmi) střídavě zavrhujeme, popíráme nebo vyzvedáváme, "rozebíráme" zrovna z takových úhlů, že se jeví jako jeden temný monolit. To ale děláme radost svým nepřátelům...přesně tak to potřebují = abychom na činech svých předků neuměli najít nic pozitivního, velkého nebo obdivuhodného. Dělá něco podoného anglosaská kultura? Samozřejmě, že ne.
Např. raně středověká Francie měla po celém území mnoho "dílen", kde byli pohanští otroci (nalovení na našich územích) vyklešťováni jak na běžícím pásu (a lifrováni do Španělska, střediska obchodů). Řím, francká říše i Němci z těchto obchodů profitovali po několik dlouhých století. Dějiny jak Francie, tak Anglie, Španělska nebo Itálie jsou protkány potoky krve (o Americe nemluvím, ta je směskou všech). S námi tak ještě Němci mají zažívat svá období frustrace a viny, i když jinak.
Tím vším chci říct, že každá událost má svou dobu a podmínky, ze kterých vycházela (příčina x následek) a nelze z dnešního pohledu hodnotit, jak to "měli a neměli dělat". Také každá osobnost měla ke svým činům nějaké důvody a ty my už dneska jen předpokládáme. Proč mám často ten pocit, že si sami nabíháme na někým jiným nastavené vidle a upadáme do pozice "divých zvířat", která jsou, koneckonců, schopná se trhat i navzájem - nebo prodat bratr bratra? Copak jsem sám, kdo jasně vidí čísi záměr? :(
Pokud chceme mít nějakou budoucnost, musí ležet na velmi pevných základech, které nebude možné jen tak rozhodit - třeba tím Masarykem...