Baví mě sledovat jinotaje a podprahová sdělení autora, ale nic není černobílé, ani propaganda made by Holywood. Nejlepší na tom je, že i z této lze vysát dobro a to přímo ve zdrcujícím množství, které ani autory nemusí být chtěné. Tento film může dát i vzít:
- Film může dát naději v lepší budoucnost a svobodu a sílu ducha.
- Film může vzít naději, když je opět za dobrý konec považován útěk, tolik typický happyend amerických filmů. Tzn. toleranci a smíření se systémem, na ostatní kašlu, hlavně že já jsem venku, nebudu to měnit, protože to nelze. Je to záměrné podprahové sdělení ? Obávám se že toto je ta jediná konspirace, kterou zde nalezneme.
Závěrečný útěk Andyho na pláž v Mexiku a shledání s jeho přítelem z vězení vyznění filmu degraduje a staví ho do řady mezi miliony podobných filmů. Člověk nemá v životě utíkat a zapomínat, ale usilovat o lepší zítří. Jak se asi Andy poté mohl cítit se zhýralými turisty na rekreakční plavbě při pomyšlení na život, jaký je zrovna ve věznici ? Bylo mu skvěle ? Na začátku jeho pobytu ve vězení to vypadalo, že on je skutečně jiný..

Za zásadní sdělení filmu nepovažuji už tolik ošoupaný motiv útěku z věznice, ale sdělení Brookse, vězně, který po padesáti letech nechtěl být propuštěn na svobodu a který trefně popisuje svůj život na svobodě po propuštění jako nesnesitelný, což ukončí svojí sebevraždou. On se totiž cítil svobodný ve vězení. Je zde několikrát dokola omíláno, že ve vězení není co dělat a proto se každý realizuje převážně malichernou činností. Je zde několikrát omíláno, že dny se vlečou a je příliš mnoho času přemýšlet o životě.
Není to naopak právě to, co by měl člověk ve svém životě dělat ?
Byla-li by tato myšlenka zvýrazněna tak, aby jí vnímala většina diváků, stal by se film vysloveně protisystémovým, protože by jasně sděloval, že jedinou autoritou každého člověka je pouze jeho nadosobní já. Film má sice nakročeno, ale nedošlápnuto. Ve slangu bankéřů z něj šlo vyždímat víc a ve slangu fotbalistů spálil vyloženou šanci..