Nerad se míchám, ale nedá mi to. V lecčem s tebou souhlasím. Sám vidím základní nedostatek té doby v tom, že z dělnické třídy vytvořila třídu privilegovanou, což vedlo k nedobré nerovnováze. Už za Stalina existovaly tzv. "kvóty" na počet studentů, kde většina musela pocházet právě z dělnické třídy. Ti, jejichž rodiče patřili už mezi inteligenci, měli většinou smůlu, až na výjimky, kdy představovali stranické bosse. Dovolili jim max. středoškolské vzdělání, ale ne vysoké. Prostě je "pro velký počet uchazečů" nepřijali. Na to navazuje i odměna za práci. Dělník měl nejvíc... a ti, co jeho práci připravovali po technologické stránce, měli tak půlku jeho platu. Stejně tak učitelé, lékaři, vědečtí pracovníci. Dělník většinou pracoval v tzv. "úkole" (odměna podle množství + prémie za práci nad plán) a technik (učitel, lékař, vědátor) měl fixní měsíční tabulkový plat.
Strana skutečně vzdělaný kádr (a samostatně myslící) nepotřebovala. Paradoxně tímhle zpsobem později klesl zájem o vzdělání, většinou postačilo "dělnické vzdělání (vyučení) a to právě kvůli možnosti výdělku. Stávalo se (u nás, také v pozdějších než stalinských letech), že i vysokoškolák šel kvůli výdělku pracovat "rukama", aby měl lepší plat.