Makarenko v Poémě popisoval i dlouhodobé potíže s přišlými bezprizornými - kluky bezdomovci. Nejprve několik měsíců ignorovali vychovatele, kteří sami pracovali a kluky násilím nenutili k práci. Ačkoliv stravu a ubytování kluci měli.
Tím pak kluci uznali jejich práci, vzor, dali si říct. Po dlouhou dobu chodívali krást do okolních vesnic a až postupně se dala situace napravit, se snad 300 chovanci. Krádeže melounů na polích, až i ve velkém. Ale vždy od horšího k lepšímu.
Vůči Makarenkovi šly úřední nepřejícné postupy, ale nedal se.
Pak mu nabídli sebevražednou práci - převzít dětský tábor v Charkově. Tam už byli stovky chovanců zvyklých na darebáctví, vychovatelé nečinní, neschopní. Makarenko to vzal a vyhrál.
Kniha je čtivá, dobrodružná.