Pujčování na dluh jsem myslel celkově celou tuto oblast, včetně pujčování na úrok. Ale dobře, chceme - li se bavit čistě o pujčování na úrok v Bibli, budiž:

Bible pochopitelně (mluvím teď o Starém zákonu) židy varuje, aby si nepůjčovali od ostatních národů, jelikož by je to uvrhlo do otroctví okolních národů a do hrozby služby pohanským kultům. Což by ohrozilo uchování čistoty jediné pravé víry v pravého Nejvyššího Boha.
Avšak Bible dovoluje židům půjčovat na úrok okolním národům. Obdobné je to i s otroctvím, kdy Bible varuje židy, aby se vyvarovali (výjimka u vlastnění hebrejských otroků existovala s tím, že po sedmi letech jej museli propustit - pokud se tedy otrok nerozhodl zůstat v domě svého pána a jeho rodiny, pak musel ale zůstat jeho otrokem už navždy) zotročování vlastních krajanů. Ale na druhé straně povoluje vlastnění nežidovských otroků, které směli židé vlastnit do konce života. Co to znamená? Znamená to, že snad je vůči nežidům vše dovoleno? Jako v Talmudu?

Nuže, podívejme se, jaký vztah přikazuje židům Bible vůči cizincům:

"9Neutiskuj přistěhovalce – vy sami jste přece poznali život přistěhovalců, když jste žili v Egyptě!" (Exodus 23,9)

A jak je to s otroctvím v Bibli:

"44Tvůj otrok i tvá děvečka, které budeš vlastnit, budou z národů okolo vás; od těch si smíte koupit otroka i děvečku. 45Smíte si je koupit také z potomků přistěhovalců, kteří u vás pobývají, i z jejich soukmenovců, kteří jsou u vás a kteří se narodili ve vaší zemi – ti budou vaším vlastnictvím. 46Po sobě je smíte odkázat svým synům jako dědičné vlastnictví. Je smíte trvale vlastnit jako otroky, ale své izraelské bratry nikoli. Nad svým bratrem nikdo nesmí krutě panovat." (Leviticus 25,44-46)

Znamená to, že si žid mohl dělat s otrokem (tj. i s nežidovským otrokem) dělat, co se mu zlíbilo? Nuže, podívejme se na další příkazy Bible:

"20Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku holí tak, že mu zemře pod rukou, musí být dotyčný pomstěn. 21Jestliže však zůstane naživu den nebo dva, nebude pomstěn, neboť je jeho majetkem." (Exodus 21,20-21)

"26Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku do oka tak, že oko poškodí, propustí je za to oko na svobodu. 27Jestliže vyrazí svému otroku nebo děvečce zub, propustí je na svobodu za ten zub." (Exodus 21,26-27)

"8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. 11V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej." (Exodus 20,8-11)

Shrnutí:
Bible (lépe řečeno, Mojžíšův zákon) přikazuje a ukládá židům ve věci otroctví a pujčování na úrok a obecně chování vůči okolním národům jisté morální prinicipy - kruté utiskování okolních nežidovských národů (ať už kruté zacházení s nežidovskými otroky či kruté terorizování nežidů pomocí lichvy) je zde zakázáno jako připomenutí toho, že sami židé kdysi byli utiskovanými otroky Egypťanů. A když si uvedeme toto do historického kontextu (konkrétně uvedené citáty z Exodu), bylo otroctví a celkově útisk pro židy právě čerstvou zkušeností. Když k tomu přidáme fakt, že židovský národ v čase žití v Zemi Zaslíbené, pokud se držel božích přikázání, žil s okolními nežidovskými národy (když nepočítame židovskou obranu např. proti Pelištejcům aj. národům a zemím, které se pokoušeli dobýt Zemi Zaslíbenou) v míru. Proti dnešnímu Izraeli, který provádí rozsáhlou dobyvačnou expanzi arabských zemí na BV, je to velmi rapidní rozdíl.

Výjimkou bylo vyhlazení a vyhnání místních národů (v Bibli titulované též jako "pronárody") v Zemi zaslíbené, když přišli do ní Izraelité. Ale ne kvůli "židovské nadřazenosti", ale kvůli boji proti okultismu a démonskému modlářství, jemuž tehdejší místní národy, které byly v nejvyšším stupni zkaženosti (obdobně jako Sodoma a Gomora), propadly.

Jaký to rozdíl oproti Talmudu, kde je nežid považován za zvíře bez jakýkoliv práv, se kterým si může žid dělat, co se mu zlíbí.

Proto veškerá srovnávání příkazů Mojžíšova zákona či obecně Starého zákona s dnešním židovským útiskem Palestinců či učením Talmudu o "židovské nadřazenosti" a světovládě je úplně mimo mísu.