Jardo, zvaž myšlenku, že z hlediska dehermetizace je nezbytné hledat pochopení vnějších dějů (třeba i biblických) v jejich symbolice, tedy v tom, "co tím chtěl básník/autor/zřec říci". Z tohoto hlediska je možné chápat ukřižování coby nikoliv vnější děj týkající se těla (Ježíšova-kohokoliv na zemi inkarnovaného), ale ukotvení uvěznění jeho/naší Duše (Krista) v těle (sami jsme to dopustili, žádná Boží vůle, pouze jsme podlehli vábení Nevědomosti/GP/...). Takto uvězněná Duše se pak nutně musí cyklicky reinkarnovat, dokud se z tohoto uvěznění zase sama neosvobodí. Pokud tedy Bůh je synonymem Lásky, jinak by samozřejmě další šance k sebeosvobození (z Matrixu) získávat nemusela.

A takto je vhodné/nutné nahlížet prakticky na všechny náboženské/zasvěcenecké děje. Bez tohoto způsobu chápání pak nemá valného smyslu zabývat se hlubšími mystérii a přitom je tak jednoduché tyto vnější děje odmítat kritickým rozumem.

Třeba potopa světa - myslíš že skutečně Bůh způsobil celosvětovou povodeň a utopení všeho lidstva ? Nebo je to bohapustý výmysl ? Nebo je tím symbolicky myšleno, že svět byl zaplaven bezbožností ?
Nebo Noemova Archa, akceptuješ, že jedná o loď nebo výmysl nebo by ti bylo nejbližší chápat, že se Archou míní symbolický prostředek, kterým je možné dojít výše zmíněnému osvobození se z kříže, který si už jenom tím, že jsme se narodili na této planetě (a ne na jiné) všichni, každý jeden, neseme. To bychom pak o takové situaci ale mohli symbolicky klidně (a správně) napsat, že tímto narozením se do právě tohoto vesmírného místa automaticky získáváme/dědíme kříž tohoto uvěznění, nedej Bože, zde lokálně známý pod tak nemožným, nepochopielným a nepřijatelným symbolickým pojmem, jakým je dědičný hřích ...

Atd..., atd...

P.