Na první pohled zmatené události na Ukradině nasvědčují tomu, že to bude nějak tak jak říká Pjakin.
Pochorošenka a spol je nutno nahradit a neokonzervy nemají nikoho schopnějšího, než je ten packal Šašekšvili. To nemůže dobře dopadnout. To se musí rozsypat a co se začne dít potom ví Alláh. Kdo si počká ten se dočká, že Vladimíre Vladimíroviči?

Neocons a spol moc dobře vědí, že pokud se nezbaví Putina a kliky okolo něj tak jsou v pytli úplně a naprosto, proto jdou všechny ohledy stranou a do boje se nasazují všechny prostředky a poslední zálohy. Jenže u nich je do značné míry přání otcem myšlenky a skutečnost je někde jinde. Koho chce Bůh zničit, toho zbaví rozumu. Oni se nepoučili a už se nepoučí.
Jejich křečovité snažení bude mít jenom ten výsledek, že se odmaskují další lidé v aparátu a ten bude moct být následně zbaven takovýchto existencí.
Jejich úsilí připomíná snahu bránit Berlín pomocí jednotek Volkssturmu. V okamžiku kdy RA překročila Odru a rozvinula se k dalšímu postupu na Berlín už neměl další odpor žádný smysl a jediným výsledkem bylo mnoho mrtvých na obou stranách a další devastace obytné zástavby města. OK, možná že tím oddálili podpis kapitulace o deset dní, ale za jakou cenu?
Hitler to tak neviděl, ten prohlásil, že ti dobří už stejně padli.

Proto taky dnešní podpindosníci tak vyvádějí. Oni vědí, že Rusko přechází v mezinárodní politice do ofenzívy, a že oni už vedou jenom ústupové boje a uplatňují zdržovací taktiku, aby ještě oddálili okamžik kapitulace. Zdrojová stabilita Ruska je na vyšší úrovni než jejich vlastní. V USA armáda taky přešla do ofenzívy a začíná to tam nabírat obrátky.

Osobně jsem zvědav, jak to s tou olympiádou nakonec dopadne. Předpokládám, že Rusové mají nachystanou nějakou asymetrickou odpověď, ze které bude celý MOV nešťastný a budou mlátit hlavou do zdi, že se do takové šaškárny vůbec pouštěli.

Osobně si nemyslím, že by byl D.A. Medveděv až takový zrádce, on ho spíše hraje a Pjakinovo plivání na něj je součástí hry, Putin není až takový trotl, aby neviděl co dělá jeho dlouholetý spolupracovník a nezamyslel se nad tím.

Jediné čím mě Pjakin opakovaně štve, je jeho plivání na generála Vlasova, který nebyl až takový záporák, jakého se z něj snaží dělat.
Vlasov nejenže se toužil stát generálem, on se jím i stal, konkrétně k 7.6.1940, protože z naprosto mizerné 99.divize dokázal udělat vzornou jednotku. Na začátku války velel mechanizovanému sboru a potom 37. armádě, která dokázala zadržovat postup Němců na přístupech ke Kyjevu 73 dní na místě. V té době všude jinde po celé frontě probíhal rychlý ústup. Úporná obrana Kyjeva významně přispěla i ke zhroucení útoku na Moskvu, protože Němci, kteří už se zasekli u Leningradu a nedokázali ho dobýt si nemohli ponechat v boku úderu na Moskvu ještě jeden takový úsek fronty, protože případný výpad RA z Ukrajiny na sever ke Smolensku by znamenal useknutí celého moskevského výběžku a obklíčení vojsk v něm.
Museli tedy tanky poslat nejprve na jih k Lochvici, čímž ztratili jednak čas a dále najeli spoustu dalších kilometrů, což je donutilo před útokem na Moskvu provést generálku strojů což stálo další čas. No a u Moskvy jim ten čas potom chyběl.
Vlasov se z obklíčeného Kyjeva dokázal probít na východ a šel více než 100 kilometrů pěšky se skupinou vojáků. Kdyby chtěl přeběhnout k Němcům, mohl to udělat už tenkrát.
Ke svým ho vojáci víceméně donesli vážně nemocného.
Po vyléčení byl jmenován velitelem 20. armády v SZ sektoru obrany Moskvy. Dnes se o tom v oficiální literatuře nedočtete, ale do protiútoku přešla jako první právě 20. armáda a vedla si v něm velmi dobře. Vlasov velel z přední linie a v počáteční fázi za jeho čelně útočící jednotkou dokázali Němci uzavřít obklíčení. Ale jenom do rána. Ráno se Vlasov dokázal dobře organizovanou součinností jednotek své armády z obklíčení vysekat a pokračovat v útoku ke kterému se připojily i sousední armády.
Opět se nějak zapomněl vzdát Němcům.
Za zásluhy o obranu Moskvy byl Vlasov vyznamenán a povýšen na generálporučíka.
V rámci všeobecné zimní protiofenzívy poněkud poznamenané huráoptimismem proběhl i další pokus odblokovat Leningrad, tentokrát ne přímým úderem jako na podzim, ale úderem do hlubšího týlu německých vojsk. Pokus se příliš nezdařil, protože průlom se podařil pouze 2.úderné armádě, sousední armády nepostupovaly dostatečně důrazně a německou obranu neprolomily. V době kdy už bylo vidět, že ofenzíva ustrnula aniž by byl splněn cíl operace byl velitelem 2. úderné armády jmenován Vlasov aby to nějak vyřešil. Ale nesměl ustoupit zpět, vrchní velení věřilo, že se to ještě podaří zachránit. Němci tím dostali možnost příliš úzký průlom obklíčit, což se jim posléze podařilo. Vlasov se s jednotkami bránil i v obklíčení a když selhaly pokusy sousedních armád o nový průlom obrany a spojení s 2. ÚA, tak dostal povolení se probít z obklíčení zpět.
Odmítl leteckou evakuaci z kotle a řídil do poslední chvíle činnost. Velká část vojáků se probít dokázala než Němci průlom znovu uzavřeli. Ani potom se jim Vlasov nevzdal a víc jak měsíc se s náčelníkem štábu armády plk. Vinogradovem a svou kuchařkou skrýval v lesích, než je Němcům udal vesničan, který je u sebe nechal přespat.
Čili kus práce, který generál Vlasov za války v řadách RA odvedl nebyl zrovna malý a aspoň trochu respektu by si zasloužil.

Jeho působení po zajetí Němci bylo plné zvratů a dobře se na něm dá ilustrovat koncepční chaos, který v Hitlerově Německu panoval. Lavíroval, lavíroval, něco málo ukličkoval a dopadlo to jak to dopadlo.