Úplně se s tím ztotožním, protože nenávist nic nevyřeší – ale lži taky ne. A v odkazu nevidím žádný rozpor vzhledem k tomu, co řekl pan Pjakin, nebo co jsem napsala já. Na obou stranách bojovali obyčejní lidé – ale je mezi nimi dost ostrá dělící čára – protože jedni bojovali na straně agresora a druzí jen bránili svou zem. A každý, kdo se nechá zmanipulovat, nese za situaci stejnou zodpovědnost jako sám manipulátor, protože dovolí, aby byl zmanipulován (navíc u Němců to nebyla jen otázka manipulace). A dovolí to proto, že zatím neovládá principy, které je potřeba se naučit, a proto zákonitě přichází manipulátor a vlastní manipulace se pak stává nástrojem učení. To ale neznamená, že toho zmanipulovaného máme nenávidět, dokonce s ním můžeme mít i soucit. Nemáme nenávidět ani maniplátora, protože nás jen učí. V poměru lidstvo kontra GP je to úplně o tomtéž – taky se učíme a GP jen reprezentuje to, co sami zatím neovládáme.

A řešením podle mě není zpochybňování nezpochybnitelného a rozmazávání dělící čáry mezi agresorem a tím, kdo se brání – což podle mě v Bundestagu proběhlo. Řešením je pojmenování věcí pravými jmény a souběžná snaha učit se rozpoznávat podstatu věcí a chovat se podle toho – protože pak nejsme manipulovatelní. A mezi námi je ten rozdíl, že já rozlišuju usmiřování, které přináší mír, a „usmiřování“, které se jen snaží rozpoutávat budoucí konflikty.