Grigory Petrovich Kotovský, autor předmluvy k výše uvedené knize, uvedl jako „první kobisty“ z r. 1991 Kuzněcova, Lisowského, Ivanova, kdy koncepca byla šířena jen na základě strojově psaných textů pod názvem Разгерметизация – Odtlakování, následně v r. 1992 vyšla kniha Mrtvá voda v 10 tis. nákladu. Při jedné z prvních přednášrk, kdy Zaznobin četl lekci o šesti prioritách řízení, podepisoval Kotosovský (jako účastník přednášky) předložený mu tiskopis Vnitřního Prediktora.

Téměř současně vznikla Ruská národní rada pod vedením generála KGB Sterligova, do které vstoupili – přešli někteří z patriotů studujících Mrtvou vodu. Petěrburgské oddělení vedl Jakovlev a Kuzněcov se stal vedoucím ideologického oddělení.

Když se v r. 1995 vyšplhal Ivanov za Liberálně-demokratickou stranu do státní dumy RF, došlo díky místopředsedkyni výboru pro bezpečnost Krivelskej na první parlamentní slyšení, kterého byl účasten generál Petrov i Zaznobin a následně se aktivity začaly rozjíždět. NOD – Ruské národní hnutí v Moskvě vyzvalo petrohrdskou koncepční skupinu vstoupit do analytického oddělení NOD , jímž byl jmenován generál Petrov. Ve vztahu k prospěchu KOB pro RF se začaly v hnutí projevovat nejednoznačné názory a Petrov prásknul dveřmi a z organizace odešel, jak se později ukázalo, měl k tomu oprávněný důvod. V r. 1997 začal Kotovský samofinancovat první časopis Закон Времени – Zákon času.

Přestože byl Kuzněcov jedním z prvních a nejvíce aktivních šiřitelů KOB a snad i dokonce členem autorského kolektivu ( Kotovský se to domnívá na základě toho, že viděl jeho podpis na prvních vydáních Mrtvé vody), dokázal nakonec přehodnotit obsah KOB i činnost s jejím šířením.

Přestože byl Kuznětzov profesionálním analytikem, podařilo se ho ošidit v souladu s kobovským heslem „Каждый в меру понимания работает на самого себя, а в меру непонимания – на того, кто понимает больше.»

Toto samo o sobě je důkazem, jak jednoduše může být ruský lid zmýlen, věří-li výhradně jen v čisté úmysly KOB.

KOB je podle Vnitřního Prediktora vizi budoucnosti celého lidstva cestou dosažení politického vítězství v Rusku, kde se s realizací započne, pak se rozšíři do celého světa. Vnitřní prediktor má tendenci posadit se do křesla svátosti v souladu s příslovím: “posvátné místo nezůstává prázdné” a ve smyslu “Král je mrtev. Ať žije král!“. Kniha “Mrtvá voda” si klade za cíl přinést neznalému lidstvu štěstí, přičemž autoři pro svou malost zůstávají raději v anonymitě. Nově má být lidstvo zasazeno do kybernetického modelu regulace mysli.

KOB je manifestem “militantního ateismu”, následníka marxistické tradice, proto v systému poznání lidstva ostře napadá ortodoxní a ruskou pravoslavnou církev, přitom přijetím bogoderžavie je mnohobožství a návrat k magii. Nástupci těch, kteří zavedli marxismus, snaží se vnitřním prediktorem zavést formu o které je řeč, a to ve prospěch stejných skupin, které jsou globálním prediktorem.”Mrtvá voda” se snaží prokázat, že překonává marxismus, představujíc “vědu globálního historického procesu.” Kromě knihy Taylora však neobsahuje jediný odkaz na zdroje zabývající se odpovídající problematikou.

Konečným cílem tohoto “vědeckého” projektu je překonat “věčný zákon přírody”, z přirozené reprodukce přejít na nebezpečný trend umělé, limitující reprodukce.

Liberálně-ateistická-demokracie technokratů vystavěná „zedníky“ a privatizační procesy vedou lidstvo k nové formě feudalismu, likvidujíc dosavadní atributy národů.

Kuzněcov přišel k závěru, že bez návratu k náboženskému fundamentalismu a obrody bývalého typu komunikativní široce pojaté rodiny patriarchálního typu (na rozdíl od židovského matriarchátu), doputuje lidstvo ke kulturní a ekologické katastrofě.

http://www.rulit.me/books/o-proishozhdenii-vnutrennego-prediktora-read-291972-31.html
http://x-bal.pp.ua/archiv/fin_inter/about_prdc