Ke stínu:
Tohle jsem si zkoušel také několikrát a světlo okolo stínu mi při splnění výše uvedených podmínek vyšlo.

Efekt je silný, pokud se použije širokoúhlý objektiv (Haselblady Apolla měly 60mm objektiv na 6x6 film - tedy asi 5,5 cm široké i vysoké políčko filmu) a fotí se to ráno nebo večer (Apolla přistávala za měsíčního rána).

A to, že měsiční povrch udělá kolo kolem stínu, si můžete změřit foťákem i ze Země. Pokud vyfotíte na Měsíci nějaké rovné místo se selenopisnou délkou 45° od jeho středu jednou za úplňku a jednou za čtvrti (v obou případech bude na tomhle poledníku osvětlené stejně paprsky se sklonem 45°), uvidíte, že za čtvrti bude to místo tmavší. Pokud totiž svítí Slunce za fotografem (to je za úplňku), měsíční povrch odráží víc světla. To bylo známo už astronomům v 19. století. Proto také je tzv. astronomické albedo Měsíce o dost větší než průměrné.

In natura si můžete vyfotit Měsíc, pokud obrátíte foňák ve sprábnou dobu na oblohu.

Přístrojová část modulu byla samozřejmě také zakrytá - silnějšími plastovými panely. Hermetická kovová kabina byla až pod kryty.

Co se týče vlajky: V prostředí, kde není vzduch, který ny tlumil pohyby tyče, sa ta tyč dlouho chvěje jako velká ladička. Gravitace tam nehraje roli - kmitavou soustavou je hmotnost (nikoliv tíha!) tyče proti její pružnosti. Rozdíl je jen v absenci tlumení vzduchem A každé zavadění o tyč ji rozechvěje znovu.

Ke stínům: Aldrina možná v dalším příspěvku zítra. Bez obrázku , kam by se daly zakreslit konkrétní směry paprsků světla a označit konkrétní terénní nerovnosti, které máte na mysli, se to blbě vysvětluje. A obrázky se sem do diskuse nejspíš vkládat nedají.