Do dubna 1968 byl záměr tam skutečně letět, pracoval na tom Von Braun se spičkovým týmem. Když se ale ukázalo že je to nad jejich síly (poslední test Saturnu V byl ze strany NASA vyhodnocen jako selhání), bylo rozhodnuto přehodit kolej na imitaci vesmírného programu. Po tomto datu se začínají dít podivné věci, je tam spousta podivných umrtí lidí, kteří měli k NASA blízko, von Braun dostává padáka spolu s celým týmem, který vyvíjel Saturn V, padáka dostávají stovky inženýrů, a nastupuje nové vedení. Zjevně Braun neměl žaludek na to, aby se toho účastnil, a pro jistotu vykopli i ty skutečně schopné inženýry, kteří skutečně mají často mravní hodnoty v pořádku.
Dále tato epopej pokračuje tak, že po selhání rakety Saturn jsou odvolány další zkoušky a je oznámeno, že další let bude už naostro s lidmi, což vyvolá bouři kritiky ze strany odborné veřejnosti, z USA, Anglie i SSSR. Ale vyměněné vedení je klidné a nereaguje, není proč, protože nikdo nikam nepoletí.
Apollo mise následují jedna za druhou, s nulovým přínosem, pokud nepočítáme očůraný patník na měsíci, přesně do okamžiku, kdy vedení SSSR oznámí, že se zříká svého vlastního měsíčního programu, a voala, cíl splněn, NASA okamžitě ruší už oznámené a naplánované další mise, bez udání důvodu, astronauti putují do důchodu kde mají psychické problémy, a Saturn putuje do muzea a na šrot, a co se týká dalšího využití těchto raket a motorů, je instantně zapomenuto, že kdy vůbec něco existovalo. Zároveň začíná USA dodávat SSSR obilí za cenu menší než tržní a začne v SSSR stavět na vlastní náklady průmyslové objekty, například závod KAMAZ, a předává technologie automobilového průmyslu do rukou SSSR, ke své škodě, zadarmo. Tady se jedná o to, že Rusku se podařilo získat důkazy o celém projektu - kapsli Apollo, vylovenou z moře, která měla být v té době v kosmu - a probíhá handl, co USA dají za nezveřejnění.