Díky za článek.
Dle mého američani na Měsíci nikdy nohou nestáli. Sám za sebe mám tři důvody (a nikoli ty obligátní - vlajka vlaje/nevlaje, prach, odrazy, záření atd..., to lze vždy nějak vysvětlit):

1.) Dnes, po padesáti letech, NIKDO není schopen něco takového zopakovat, a to ani v horizontu příštích 20 let. Kde je ten problém, že?
2.) Jak také zcela správně uvádí článek, jsou dějiny kosmonautiky lemovány katastrofami jako průvodními jevy extrémních požadavků a podmínek, aby člověk byť jen opustil atmosféru. Tady, při o několik řádů složitějších podmínkách ("odlet" modulu od rakety, přistání, vzlet, manévrování a napojení zpět na raketu), bez možností reálných simulací atd..., NIKDY žádná katastrofa nenastala. Zázraky se dějí?
3.) Rusové, kteří byli buď napřed (rakety, dobývání kosmu) nebo pozadu, ale dotáhli se a předběhli (jaderné a termonukleární zbraně); když američani postavili raketoplán, rusové ho postavili taky; kteří i Lunochod na Měsíc dostali; tak tihle rusové, kteří nikdy nehleděli na lidské ztráty, se NIKDY o přistání člověka na Měsíci ani NEPOKUSILI. Proč? To nebylo o technické zaostalosti, jak trubači západních hodnot stále vytrubují.