Nic takového buddhismus netvrdí. Jestli někdo dokáže doložit na konkrétních citacích, že ano, stane se převratným učencem-orientalistou.
Buddhismus pojem karmy akceptuje díky kulturní tradici, ale v podstatě se jím nezabývá. Základním principem v buddhismu je odvislé vznikání, neboli pattiča samupháda:

Nevědomostí (avidždžá) jsou podmíněny karmické formace (sankháry).
Karmickými formacemi (v předchozím životě) je podmíněno vědomí (v tomto životě).
Vědomím (viňňána) jsou podmíněny psycho-fyzické jevy (které tvoří naši individuální existenci).
Psycho-fyzickými jevy (námarúpa) je podmíněno šest smyslových bran (smyslové orgány a vědomí).
Smyslovými branami (salájatana) je podmíněn smyslový kontakt (phassa).
Smyslovým kontaktem je podmíněno cítění (vedaná).
Cítěním je podmíněna žádostivost (tanhá).
Žádostivostí je podmíněno ulpívání (upádána).
Ulpíváním je podmíněn proces vznikání (bhava - karmický proces způsobující znovuzrození).
(Karmickým) procesem vznikání (bhava) je podmíněno znovuzrození (džáti).
Znovuzrozením je podmíněno stáří a smrt (džarámarana).
Celý tento proces pak způsobuje reprodukci nevědomosti a opakování celého cyklu ad infinitum (samsára).

Chápu, že je to náročné. Pochopení tohoto principu je předpokladem k tomu, aby se jedinec začal z karmického kolotoče osvobozovat postupným pozvedáním svého vědomí na vyšší úroveň. To učil Gautama Buddha a učil i jak toho docílit.
Nízcí lidé, zaslepení vlastním egem, nejsou schopni pochopit tento procip, tudíž se vůči němu vymezují a utvrzují tak svoji nevědomost, která je udržuje v cyklu utrpení (samsara).

Tolik k onomu údajnému "dogmatismu" a "kaleidoskopickému guláši."