Jano, čtěte pozorně. Pjakin staví Koncepci na roveň všem ostatním vědám. A jasně říká, že vědy si OSVOJUJETE nepodmíněně na mravnosti, což je jasné, protože se jedná o (pouhou) intelektuální činnost. Osvojit si znamená totéž co pochopit a zapamatovat, neznamená to a priori aplikovat v praxi. Jestli si osvojíte sčítání a odčítání, třeba to pak použijete jednou za rok nebo vůbec, ale pochopila jste to a uměla byste to, ne možná dokonale, ale funkčně použít.
Není-li však Koncepce vědou, tedy je podmíněna něčím dalším a je tedy něčím jiným, pak nestačí intelekt a je třeba ještě coci jiného, co můžete nazývat tu mravností, tu intuicí, tu třeba magií a co já vím čím ještě. Tedy se otevírá velký prostor pro podvědomé aspekty, které mohou být různého druhu i kvality, včetně všeho, co souvisí s psychologií a obecně s vědomím. Je-li Koncepce přirovnávána k výkonné zbrani a klíče k ní leží v Rusku, pak je někde zakopaný pes. Nemáte-li přístup ke zdroji v Rusku, jste tedy diskvalifikována a nemůžete nikdy konkurovat těm, kteří onen přístup mají. Kromě této výlučnosti, která by sama o sobě stála za pozornost, protože podsouvá představu o předurčenosti Ruska k vůdčí roli a tudíž jeho nadřazenost a tím méněcennost ostatních kultur a národů, se otevírá prostor pro úvahy na téma co je tam tedy vloženo na té, řekněme paraintelektuální úrovni a s jakým cílem?
Potíž je v tom, že Pjakin jednou říká, že K je normální věda a podruhé zas, že to není úplně normální věda. Pokud čtete tlusté knihy, asi dojdete rovněž k názoru, že to není věda. Už jen z toho důvodu, že vědecké práce, jakkoli teoretické, obsahují zdroje, citace, staví jen na ověřených faktech, výpočtech, prokázaných pozorováních apod. Věda si nemůže dovolit něco jen tvrdit a když zapochybujete, ohánět se mravností.