Ahoj Lin,
systém dávek samozřejmě nemohl fungovat, protože to je de facto olupování vybraných. Měli jim za to něco dát a dohodnout se. Ale to komunisti nechtěli, chtěli je zničit. Potravin bylo dost, venkov byl soběstačný celou válku. Lidé z města, kteří měli jídlo na lístky, tam chodili šmelit oblečení po dětech za máslo, za chleba. Sedláci byli ti největší makáči, proč by měli dřít na druhé? Sedlák byl každý, kdo měl hospodářství a na české vesnici jich byla většina. Až kolektivizace vedla ke krizi v zemědělské výrobě, protože se do vedení ZD a státních statků dostala neschopná lůza.
Pokud jde o Sudety, tak sem natáhli všelijakou spodinu z Rumunska a Ukrajiny, Bulhary, Rusíny, Volyňské Čechy. Jasně že rabovali, neměli k tomu vztah a dodnes nedokázali vytvořit homogenní komunitu. Demografie pohraničí západních Čech je dodnes dost děsná. Ono je to těžké označit u nás někoho za komunistu a někoho za trockistu. Viděli to všichni, co se děje za bezpráví. To slušný člověk nemohl schvalovat, natož prosazovat.

Ještě jedno zajímavé téma nakousl Pjakin a to je Frunze. Velký stoupenec Zinovjeva, přítel Atatürka, trochu se pomlčelo o jeho tažení na Turkestán. V roce 1920 surovým způsobem dobyl Chivu a Bucharu. Výsledkem tažení bylo ovládnutí Střední Asie Rusy, de facto anexe do té doby autonomních území a vnucení tamním národům svých pořádků. Násilné usazování Turkmenů vedlo k masové emigraci těchto kočovných etnik do tehdy svobodného sousedního Afghánistánu. Ale dnešní pohled Uzbeků i Tádžiků na SSSR je v podstatě pozitivní, hodnotí se sociální stabilita a bezpečnost.