Ahoj Tony,
ano zlaté pravidlo je jasné, ale - kolik lidí se jím v praxi řídí ? Určitě žádný démon s prstýnkem moci.
Ptáš se na můj názor, proč jsi tady ani vedle nepochodil,proč se nelze domluvit na společném cíli ?
Myslím, že se jedná o nereálný cíl. KSB není tolerantní světonázor, je vyhraněný vůči jiným světonázorům, je cílevědomý, hlídá si svůj vliv v infopoli (determinant realizace), který se snaží maximalizovat, kdo nehraje s ním, hraje na jeho úkor a snižuje pravděpodobnost jeho úspěchu. Ale to by nebylo to nejpodstatnější. Podstatné se mi jeví to, že jeho konkrétní (ne všichni) protagonisté tento přístup berou za rozhodující ve vztahu k ostatním lidem. Neřídí se zlatým pravidlem, jsou příliš pohlceni řízením, usilováním o dosažení vlastního cíle, který si malují jako všelidové dobro prospěch. Kdo nejde s nimi, prostě jde proti nim. Jak potom chceš hledat společný azimut, když partner ze svého není ochoten uhnout ani o vteřinu? Jak říkával Karel Čapek, bez dobré vůle intelektuální není společné cesty. A co měl na mysli když používal pojem dobrá vůle ? Dobrá vůle intelektuální je úsilí vyvinuté za účelem porozumět druhému. A na tomto porozumění teprve stavět společné horizonty. Kde není ochota porozumět druhému nebo názory druhého jsou přehlíženy jako nedostatečné, není co sdílet. Je to forma arogance, říkat druhým - nejdřív se naučte to co já považuji za podstatné a potom se můžeme bavit. A arogance nemá perspektivu, je to individuální morální insuficience a je potřeba ji chápat a podle to se i zařídit, že kdo chce kam, pomozme mu tam.
Jestli jsme to zkusili ? Samozřejmě, času i pokusů bylo víc než dost, vývoj i dosažené výsledky jsou zde naprosto zřetelné. Zde není nad čím váhat.
A jestli nám v tom chce někdo bránit ? Nebudu uvažovat alternativu, že se zde jedná o účelovou agendu. Zůstanu u předpokladu, že ti, kteří se zde angažují jsou ve svém konání upřímní a svobodní. Potom musím konstatovat že se zde nejedná o nějaké úmyslné bránění. Jak říká IMHO správně Udo, ze stejných faktů-kostek si jednotlivci prostě staví různé hračky-realitu determinovanou stavem vlastní psychiky. S tím se nedá nic dělat než kultivovat trpělivostí a příkladem. Kdo pro nás není příkladem, toho jednání a názory prostě nenásledujme, ale naopak, ignorujme je. A nezapomínejme korigovat vlastní cíle zejména tam, kde se ukážou jako jednoznačně nereálné. Nesouhlas s někým by pro nás neměl být důvod pro vlastní frustraci. Nezapomínejme, že každý náš projev víc vypovídá o nás samotných než o tom, k čemu jsme se vyjádřili. Učme se se číst tuto druhou rovinu komunikace a nezůstávejme na úrovni hašteřících se dětí na pískovišti. Nechť si každý buduje vlastní bábovičku a když někdo kope do té naší, tak s ním ukončeme kontakt, ale tu jeho mu nechme bez povšimnutí, právě s vědomím toho že víme, že zlaté pravidlo je klíčem k budoucnosti našich vlastních báboviček, potažmo životních okolností.
Měj se a vše dobré.
P.