kudy vede cesta

Jan Koňas | 12.05.2017

Po přečtení článku a reakcí pod ním si dovolím navrhnout zcela jiný úhel řešení.
Nejen pro fyziku platí, že poznatelnost čehokoliv je závislá na nástrojích, kterými ji zkoumáme. Poznávacímu systému matematiky v dějinách předcházela existence etnických – někdy i globálních jazyků civilizací dřívějších. Matematika je nástrojem dejme tomu galaktickým, umožňuje myslet v mikro i makro rozměrech prostoru. Vstoupila do světa hmoty pomocí stupnice velikosti - řady číslic. V konečném součtu jde o velikost „stupňů poznání“. Řada číslic a první axiom matematiky (součet jednotek) je totiž nutné uchopit jinak.
Gödelovy dvě věty vymezují hodnotu pravdivosti v rámci jednoho, ale i v rámci dvou kompatibilních systémů (matematiky a etnického jazyka). Prostá zkušenost, že bez etnického jazyka by se nikdo pravidla pro užívání matematiky nenaučil - ta je východiskem pro pochopení „součtu jednotek“ z pozice „počtu prvků“ a „smyslu počtu těchto prvků“.
Omlouvám se za delší úvod, ale je nezbytný, protože mění celý pohled na fyziku sil v prostoru i na řešení paradoxů, na které jsme si (spíš jste si) zvykli jako na platnou a funkční základnu poznávání souvislostí.
Součet jednotek obsahuje tři stavové hodnoty velikosti a dva „pracovní=pohybové“ symboly.
1 + 1 = 2. To znamená pochopit, že spojením dvou prvků vznikne třetí = ale jen jeden prvek. Když číslice nahradíme jablky, tak je nesoulad s praxí zřetelný, formální logika zkrátka neplatí pro prvky s vnitřním cyklem „živosti“.
Jakmile ale otočíme tento „archetyp vztahu tří podstatných z pěti nezbytných prvků“ do tvaru
2 = 1 + 1, napadne nás to, co v přírodě funguje - dělení buňky na dvě podobné části. A zde můžeme začít řešit základnu poznávacích symbolových systémů – hodnotu společného jmenovatele mezi jazykem pro neživou hmotu a jazykem pro „duši“, protože etnické jazyky si hodnotu pravdivosti vytvářejí souladem přijímané skutečnosti (či teorie) s emocemi svými anebo skupinovými v dané odbornosti. Společný jazyk (slovník) tak produkuje společnou pravdu. Globální slovník/systém pak globální pravdu. Do doby naplnění kapacity systému (použitelných vztahů) a PŘEKLOPENÍ do opaku – aneo do zcela nové konstrukce, generované sloučením dřívějších chyb do nové konstrukce.

Platí, že všechny současné odbornosti (snad vyjma filosofie) podléhají „hodnocení řad“ – tedy myšlení, vedeném a kontrolovaném matematickými pravidly a postupy. A bohužel i v reakcích zaznělo, že matematika je důkazní prostředek pro jednoznačnost. Což je chápáno ve smyslu, že strany rovnice se shodují a tím jsou v dané struktuře obě pravdivé.
…ale co to znamená ve skutečnosti? Nic víc, že lze rovnováha nic neřeší, záleží na tom, kdo na jednu stranu rovnováhy něco přidá a tím umožní rozpohybovat změnu. Zde jde o rovnováhu fyzických parametrů s parametry myšlení, pravidly matematiky. V praxijde o formu řízení, popisovanou Pjakinem. Ten, kdo rovnováhu zná – a jako první přidá něco – a tím zvolí SMĚRování. Zvýší svou převahu v té rovnici.
Co z toho plyne? Nic víc, než že matematika rovnic funguje zrcadlově – a to se projevuje tím, na kterou stranu rovnice se něco přidá – přesněji víra člověka v jeho „přídavek“, že zrovna tahle strana rovnováhy je ta lepší, pravdivější, jedinečná apod. což je absurdní, to vám takhle postavil na sto let Bertík Ajnštajnů. Aby vyzkoušel cosi, co vám třeba také dojde, jako to došlo mně. Pan Heisenberg vám cestu ukázal…

Příběh teoretické fyziky dokončil Nassim Haramein, dalším přílepkem k těm předchozím. Pomocí Planckovy konstanty přidal hmotnost (mýrnixdýrnix) protonu – a vesmír je od té doby vyvážený. Nejen v matematice, ale i svými fyzikálními parametry, které nám ale byly podávány v poněkud zkreslené formě těmi, kdo v dobách cca 2000 let zpátky formovali třetí poznávací systém, který spojuje prvky matematiky s emocemi člověka – HUDBU.
Dnes se atributy hudby už převedly do jazyka počítačů, ale to je na jiné vyprávění. Nám stačí rytmus a frekvence jako součást matematiky - a síla dopadu souzvuků (či tónů) do vědomí člověka – včetně emoční reakce, vyjádřitelné jak znaménky plus, mínus, tak i mnoha různými slovy.
Že dnešní doba je emoční, tto vidíme všude, polarizace postupuje do základních pravd a pravdiček každého člověka i velkých skupin. Fyzika, potvrzená emočně v materiálním světě je cílem téhle rovnice „hodných a zlých“ (moudrých a blbých,….apod)
Tím jsme dostali tři poznávací systémy, které se podílejí na nacházení souvislost mezi poznatky v podobě archetypu spojení dvou do třetího (etnický jazyk + matematika = hudba), ale chybí stále to, co pravdivost verifikuje – zpětná KONTROLA. Nestačí tedy při řešení Gödelova teorému vytvořit shodu v dalším, třetím poznávacím systému hudby, je nutné v některém z nich vytvořit z jeho systémových prvků PROTISMĚR – tedy kontrolu skutečnosti v minulosti - přesněji kontrolu toho, co jsme zrovna vytvořili tak, že při zpáteční cestě dojdeme ke stejnému „začátku“ stejnými prostředky, ale v souběhu s dalším děním v okolí.
Haramein formuloval to, co axiom součtu jednotek obsahoval o mnoho tisíc let dříve – DVOJPRVEK v symbolu pro jeho tvar a význam. Dvojka v úloze potenciálu pro rozdělení je v jiné výkladové vrstvě také potenciálem ženy (a v ní plodu), symbol „Y“ v etnickém jazyce vyjadřuje potenciál dvojky graficky. V „součtové“ výkladové vrstvě (kabaly) je dvojka symbolem lidského páru – tedy realizací potenciálu pro další rozvoj.
Rotace tohoto potenciálu v dějinách mě dovedla nejen k jinému popisu dějin v období cca 13 000 let, ale především k vytvoření a doložení principů, platných pro vývojové řady pohybových sil od logického počátku, zobrazeného symbolem vlnění a nedokončené rotace ve slově N+I+C. „přepážka“ mezi krajními písmeny se v matematice vygenerovala do ROZHRANÍ v pojmu „plocha“, v etnickém jazyce je obsah stejného pojmu ve slovu POVRCH.
Slovo PO/VRCH nás dovede zpět k definici tří podstatných z pěti nezbytných prvků – ale v jediném slově, rozděleném zde účelovou přepážku pro ty méně chápavé. Včetně principu přesahu skutečnosti, symbolizovaného v řadě číslic otočením šestky (devítkou) a v češtině spojením dvou písmen do „dvojprvku“ (písmeno „CH“). Znalost významu každého písmene je chybějícím článkem pro popis fyziky, která „jenů funguje. „Abeceda lidštiny“ je součástí mých textů.
Zdánlivá nesmyslnost (zbytečnost) shody pěti prvků matematické základní věty s počtem písmen slova „povrch“ se rozplyne při studiu textu o vyřešení Gödelova teorému (který samozřejmě mohu případným zájemcům poslat).

Smůla reagujících je i v tom, že Harameina zmínil pouze Vašek Urban (Qad) a ještě jeden další. Ostatní se stále hrabou v názvosloví a vztazích v příběhu, který už splnil svou dějinnou úlohu. Přitom stačí pochopit, že sami jsme produktem fyzického prostoru, takže naše složka nemateriální a materiální (tělo + vnímání/myšlení) je trvale propojená s prostorem „galaktické paměti“, který – stejně jako pojem POVRCH anebo PLOCHA nepotřebuje HMOTNÝ NOSIČ. Plocha není papír či obrazovka, plocha je přepis našeho myšlení na nějaký materiál. Myšlení probíhá v nemateriálním prostoru okolo hlavy, uvnitř lebky je en procesor a RAMka, napájení elektřinou jde z mitochondrií, a teplota těla s teplotou 3 kelviny je nehmotným nosičem myšlenek spolu s dvěma typy směrované energie, které jsme si nazvali a naučili používat jako škálu frekvencí, i když v 3D prostoru jsou to vibrace, kde přenos probíhá kontaktem pohybové energie, obdobné kuličkám na nitích v řadě. Podnět i odskok (cíl) probíhá souběžně v na/nose/kundách života…
Zvuk i světlo je součástí „kuliček“, které udržují a řídí světy vve vrstvách tak, aby se míra sebeorganizace udržela vždy co nejdéle – až do první chyby – velkého třesku pro jinou civilizaci.
… a jak to všechno funguje dohromady, o tom si třeba někdy popovídáme naživo…

Obraz na vodě také není z vody, je jen zrcadlem souběžnosti naší paměti s děním v prostoru.
Duchovní společenství užívá termín „tady a teď“ pro tento souběh, je podobně nepřesný jako symbol dvojky, který má, ale nemůže obsahovat dva fyzické prvky, což se mu stále nedaří..
Opravy těchto myšlenkových stereotypů nějaký čas zaberou, ale nástroje na opravu – nejen našich znalostí skutečné fyziky existují. Vliv člověka na pozorovaný objekt je jen začátkem toho, co nám míra propojení s nehmotným prostorem okolo planet a hvězd nabízí. Dřívější název pro možnosti fyziky je Kabala, ale ten má v emočním hodnocení u většiny lidí zcela jinou, negativní škatulku. Chyběl vysvětlovací nástroj, který převádí slovníky vědních a duchovních oborů do společného jazyka, podobného jazyku počítačů.

…Uznávám práci i obsáhlé vědomosti lidí pod nickem Hox, Udo, Nikdo a další, chápu i částečnou emoční nevraživost na vstupy nicku Pe-tri, který ale měl (asi jako jediný) snahu vyvést ostatní z okruhu myšlení, ve kterém se pohybují. Je pravděpodobné, že přijetí mých poznatků se hned tak nedočkám, když ve zdejším fóru ještě není pochopená ani úloha Harameina.
Velmi ale děkuji za zveřejňování řídících struktur DVTR a KSB, které snad společnost pochopí a zrealizuje. Pjakinovy komentáře jsou pro mě nejvítanějším potvrzením, že to, co jsem se o historii i o dějinách dozvěděl v jiných stavech vědomí i osobním nasazením – funguje.
K reakci na článek mě vybídl pan Škvařil, za což mu děkuji. Pomohl mě i vám nabídnout pohled z informační vrstvy, která je pro většinu populace dost vzdálená.
Vlašim 12.05. 2017, 12:28

Přidat nový příspěvek