Učit se je nutné stále, celý život. To je náš úkol, jeden z několika hlavních, se kterými jsme přišli na svět do své současné inkarnace. Platí to i při práci, i když to jde hůře a hůře.
Kdysi každý učeň nasával od mistra a od tovaryšů. Vědomosti, znalosti, postoje, mravnost, morálku, ... I když to nemělo tu systematiku, kterou pak jednou precizoval J. A. Komenský.
A Makarenko k tomu dodal další rozšíření pro nové podmínky. Na to vše lze navázat v každodenním životě i bez posvěcení úřadů.
Navíc řada informací se při otevření vnímání žáka přenáší i bez jejich vyslovení přímou formou "z mozku na mozek".
Navíc je nutné využít i japonskou zkušenost - spolupráci kolektivu a přímo životní nutnost spoluúčasti na práci celku - to již se ale dostáváme k některým specifikům japonského menežmentu.

Jen připomínám, že instituce státního školství včetně "potřebných osnov a metodik" byla kdysi vytvořena na zakázku pruského panovníka, který potřeboval jednotně vycvičené bioroboty - vojáky, s jistou mírou úzce specializované inteligence (dnes se říká sofistikované).

A na změnu a pokrok lze využít fenomén zvaný "stá opice".