"Pro chytrého, každý chytrý" - jako hříčka se slovy v kontrastu k původnímu přísloví je to dobré.
Jinak je to logicky neplatný výrok.

Prvním projevem toho, že člověk začíná dostávat rozum je to, že si uvědomí velikost své vlastní hlouposti, nevzdělanosti a neinformovanosti. Protože není v lidských silách všechno vědět a znát, nezbývá člověku, než zvládnout aspoň tu část vědění, kterou pro svůj život potřebuje. Co k tomu patří a co ne, to je individuální, podle toho v jakém prostředí daný člověk žije.

Ano, obecně je vžito, tj. většina se domnívá, že tatáž většina, tedy davo-elita je chytrá a ten kdo tvrdí něco jiného je hloupý, blázen atd.
Tato naprosto nesprávná domněnka brzdí pokrok lidské společnosti už tisíce let a stála život mnoho ,,dopředu vidících" lidí. Ve skutečnosti je davo-elita vlivem degrese k průměru spíše hloupá, popisuje to i Fr. Koukolík v závěrečné části linkovaného článku o tzv. groupthinku.
Pokud dělá většina, dav, něco správně, tak je to proto, že jedinci, kteří na to přišli, dokázali dav přesvědčit, že je nový postup výhodný a proto si ho dav osvojil.
Na něco nového přijít může jedinec nebo malý kolektiv lidí.
Velký počet lidí dovede jenom pohřbít novou myšlenku, protože se mu nechce předělávat svoje vzorce uvažování.
O tom vím svoje ze své praxe, jak je těžké prosadit něco, o čem vím, že je to v konečném důsledku optimální řešení, ale daná věc překračuje úroveň chápání rozhodující většiny nebo příliš vybočuje z jejich myšlenkových stereotypů.
Člověk holt musí hledat cesty a být připraven i na neúspěchy. Ale většinou se zadaří. I když jsou to nervy.
Už nevím, kdo to řekl: Nad hloupostí nelze nikdy úplně zvítězit, ale nesmíme přestat bojovat.
,,Ztracen pouze ten, kdo se vzdá." Hans-Ulrich Rudel