Lexa níž psal o Budhově podobenství o voru, coby nástroji vhodnému k převozu z jednoho břehu na druhý. Už nedořekl, že vor je užitečný jen pro účely převozu, po dokončení převozu se stává zbytečným. Chápeme-li, že vor je symbolem lidského těla, na voru přes řeku převážený člověk je symbolem lidské duše a řeka je symbolem lidské duše, potom je zřejmé, že lidský život Budha chápal jako proces - schopnost individua samotného převozu. Třeba i s pomocí ostatních - a máme tu sociální vztahy na voru, proč ne. Podstatné však je, že bychom si neměli plést "pouhý" proces převozu těla přes řeku se skutečným životem duše na evolučně odstupňovaných březích-pevninách vícedimenzionální reality. Ale ano, proč nevylepšovat sociální - rodové - národní poměry na voru, jen si ten dočasný převoz neplést s věčným životem na pevnině. A připouštím i to, že dosažená sociální úroveň na voru determinuje přístav a zemi, ve které přistaneme, pokud se teda během plavby nepotopíme a nejsme vráceni tam, odkud jsme vypluli - pokud ne ještě někam hůř. Ale plavbu lze zajisté úspěšně absolvovat i sám. A o té stagnaci nemůže být ani řeč, pokud předpokládáme opakované pokusy o přeplavení, protože ty se jistě budou opakovat v jiném sociálním složení posádky, z jiného výchozího místa za různých stavů splavnosti řeky, vše namícháno dle lekcí, testů a zkoušek, které má ten či onen jednotlivec či kolektiv složit - kvalifikovat se ke skutečnému životu na druhém břehu řeky.