Když je autor rozvědčík, nesmí všemu věřit, ale musí si ověřit fakta. Pár věcí mi na tom vyprávění nesedí:
Je uvedeno, že kolona tanků překročila naše hranice a postupovala ve směru Karlovy Vary. Přičemž byli zastaveni zhruba 5 km nebo o něco více, na našem území. Není uvedeno ze kterého směru jeli, ale pokud jeli ze směru Cheb, což by bylo nejlogičtější, tak 5-7 km od hranice vychází přímo do města Cheb. Tam těžko mohli být zastaveni jednotkami rozvinutými do obchvatu, na to je potřeba otevřený terén mimo zástavbu.
Ve směru přes Aš by to tak vycházelo, ale to tehdy z Německa byla houby komunikace a zbytečně by ztratili moment překvapení o 40 minut dříve. Pokud jeli ,,v klidu" tak by se spíš snažili dostat co nejrychleji do měst a ne se trckat někde v cípu našeho území, navíc to tzv. trojmezí bylo zadrátováno velmi silně a sloužili tam ti nejprověřenější z prověřených. Tam se určitě nikdo z obavy z kontrarevoluce do služby chodit nebál.
Na všech cestách mimo oficiální hraniční přechody byly ocelové závory, jehlany a zátarasy. A byly hlídané. Tudy ,,v klidu" taky projet nemohli.
Další komunikace jižněji od Chebu je až Mahring - Chodová Planá. Tudy by ,,v klidu" na Karlovy Vary taky nejeli.
Kolona bojové techniky postupující rychlostí 30km/h (jízda ,,v klidu") urazí 5km za 15 minut, 7 km za 21 minut. Při 40 km/h rychlosti to dělá 12 - 16 minut.
A za tu dobu při tehdejším stavu spojovací techniky někdo dokázal předat informaci o průniku Američanů na naše území na velení, někdo ji zpracoval a rychle předal sovětským vojákům, ti se rychle rozhodli a vyslali Američanům naproti dva tankové pluky. Mimochodem, to je kolik tanků a doprovodných vozidel?
Dva tankové pluky mohla vyslat do bojové akce jedině jejich nadřízený svazek, tj. divize, která musela vydat rozkaz, zakreslit ho do map, aby velitelé věděli kam mají jet, někdo ten rozkaz musel všem velitelům doručit, ti se s ním museli seznámit, vydat rozkaz k odjezdu (předpokládejme ideální stav, že všichni vojáci byli u svých strojů a na nic se nemuselo čekat), vyjet do terénu a tam zaujmout ono rozvinuté postavení.
A to vše před příjezdem Američanů do prostoru zachycení, aby byli překvapeni a vystaveni do vojensky neřešitelné situace.
Uf, jenom ověřit situaci na mapě a celý proces popsat mi trvalo skoro deset minut. Při vší úctě k sovětským tankistům - tohle by za 15-20 minut asi nedali.
Aby se na místě vyjednávání někde v poli u Chebu téměř ihned objevila letecká fotografie situace, to by možná šlo dneska, v době dronů s digitálními kamerami s bezdrátovým přenosem do počítačů a připojených tiskáren.
V tehdejší době, by to letadlo musel někdo vyžádat, muselo by odněkud přiletět, odfotografovat, vrátit se na základnu, vyvolat filmy (Polaroid byla nepřátelská imperialistická technologie) a vyvolané fotografie by musela motospojka doručit na místo.
Nejbližší letiště bylo v Chebu, ale kde se nacházel nejbližší pozorovací útvar schopný fotografování ze vzduchu, to nevím.
V každém případě, by to bylo několik hodin, nejméně dvě.
Aby byla tanková divize v prakticky bojové situaci, nebo v situaci, která se mohla v bojovou kdykoliv změnit, dislokována v prostoru Cheb - Karlovy Vary a štáb sboru byl až v Mimoni, to taky napsal nějaký mimoň.
Čili mi ta historka připadá nereálná, téměř bych řekl: ,,z prstu vycucaná".

Doufám, že ti kdo zavinili, nebo nařídili potopení ponorky Kursk a ti, kdo nařídili sundání letadla s Alexandrovci se každou noc budí zpocení hrůzou, že jednoho dne bude pravda vytažena na světlo a oni budou voláni k zodpovědnosti. Případně je někdo ,,vyřeší".
O malajském a korejském Boeingu ani nemluvě. To byly taky pěkné prasárny.