Zvířata se chovají především instinktivně, druhově-egregoriálně podmíněně.
Tendence je taková, že při návratu do stavu prostředí před naučením (např. člověk odejde pryč), dříve nebo později na nové dovednosti zapomínají a vrací se k původním, druhově-egregoriálně daným.
Proto ani nefunguje Darvinova teorie vývoje. Zvířata mají nadřezený druhový egregor, ve kterém je soubor všech potřebných informací. Odchylky, způsobené specifickými událostmi, jsou buďto časově omezené, nebo se stanou slepou větví vývoje (viz třeba zvířecí homosexualita).
Naproti tomu, člověk tento druhový egregor vnímá podstatně méně, více přemýšlí. Je možné že antény pro připojení nefungují správně nebo jsou otupovány záměrně. Proto má ně něho podstatně větší vliv kultura, která je předávána z člověka na člověka jinými způsoby, než egregoriálně (např. čtením, pozorováním jiných lidí,...). Kultura (ideologie a pod) má potom mnohem jednodušší práci uskutečnit změny v chování lidí, přesměrovat slabě cítěné egregoriální touhy člověka tam, kam potřebuje, přesměrovat je.