Není to příliš plochý pohled do naší a evropské historie? O století dříve před reformací se řískokatolické církev definitivně vypořádala s gnosticismem v podobě katarství (války proti "albigenským") a sotva se objevili Wiclif a po něm Jan z Husi se svým návratel k dialogu s Bohem bez strukturálního církevního zprostředkování a církevních zlořádů, jež ťaly přímo do jádra biblické koncepce, přišli luteráni jako hlasatelé evangelií. Sice západního typu, ale přesto evangelií jako knih svědectví o životě Ježíšově. Desatero jako mravní kodex nijak nepůsobí jako ďáblovo biblické dílo a nadevší pochybnost jím ani není. Právě to bylo základem husitské reformace jenž odhalil na dřeň u nás známé Bobligovy "čarodějnické procesy" jak klasické užitečné probiblické idiotství. Proto je nutno hovořit i o husitství jako středoevropské varianty boží víry v Dobro. Proto silně oponuji všem, kdo ve shodě s biblickou koncepcí a v příkrém rozporu s etnickou a kulturní tradicí tvrdí, že patříme na západ. Děkuji za perfektní ozdrojování i o trefná uvození. Víra v Dobro je největší nebezpečí Zlu.