S mamkou 87 let jsem měla poslední styk v září na houbách. Houby nerostly, tak jsme seděly na pařezu a házely si šišky vzájemně do košíku. Po každé trefě jsme si musely říct vzájemně pravdu na otázky, které nikdy nezazněly. Já, nevím proč, jsem to pak obrátila a dala jí úkol, jestli zemře dřív, než já, aby mi dala na vědomí, jestli po smrti něco je. Zemřela v listopadu u sestry ve městě. Ty moje utkvělé zoufalé myšlenky ze smrti mámy byly šílené. Až v únoru jsem měla sen, kde mi bylo ukázáno, že jsem všude a vždycky. Slovy to popsat nejde. Ze sna jsem se probudila a smutek byl pryč a já mámě poděkovala za ukázku.