z jiné diskuse:

Z toho, co jsem viděl, bylo zřejmé, že strážníci řešili nejspíš zábor veř. prostranství (§47 odst.1, písm.h) zák.200/1990 Sb.). Podezřelý z přestupku se odmítl k věci vyjádřit, načež byl úkon ukončen. Potud bylo vše v pořádku. Dohadování o vrácení OP byl vrchol trapnosti, to se p.Ponertovi moc nepovedlo. Bláboly toho za kamerou neberu v potaz, nemá to smysl.

Následně na žádost novinářů, je měl odkázat na mluvčího Městské (obecní) policie, příp.mluvčího magistrátu, ale mám za to, že v Praze má MP svého mluvčího. Strážník není povinen sdělovat informace týkající se daného jednání, protože by tím mohl porušit povinnost zachovávat mlčenlivost, která je dána jak zákonem č.553 o obecní policii, tak zákoníkem práce, pod který obecní policie spadá.

Situace se vyvinula jinak. Jestliže strážník nabyl dojmu, že osoba (p.Hlávka) zná informace či skutečnosti, které by mohly napomoci k objasnění daného jednání, pak je strážník oprávněn po něm požadovat vysvětlení. Taktické by nejspíš bylo, se p.Hlávky na toto zeptat, aby byl zjevný důvod ke zjišťování totožnosti. Pokud by sdělil, že nezná takové skutečnosti, nebyl by důvod s ním cokoli řešit. Výzva se slovy „Jménem zákona“ se užívá při provádění zákroku, což zjišťění totožnosti není, to je úkon (viz.§7 odst.4 zák.553/1991 o obecní policii).

Ad.Oprávnění požadovat prokázání totožnosti: Autor článku buď z neznalosti či záměrně vynechal odst.1 v §12 zák.553/1991, ale ten je velice důležitý, protože říká:

„Prokázáním totožnosti se pro účely tohoto zákona rozumí zjištění jména, příjmení, data narození, rodného čísla a bydliště osoby. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí.“
Jinými slovy, podle konkrétní situace je strážník oprávněn rozhodnout, zda mu ke zjištění totožnosti postačí třeba jen zjistit jméno a příjmění, příp.bydliště a to i ústně, nebo zejména vzhledem k povaze jednání a vzhledem k osobě, kterou zotožňuje, bude zapotřebí zjistit totožnost v plné míře oprávnění na základě nějakého dokladu. Bláboly toho za kamerou opět nebrat vůbec vážně. Ke zjištění totožnosti není nutné, aby osoba něco provedla, jak říká p.Hlávka. Následně byl p.Hlávka vyzván, aby strážníky následoval na nejbližší oddělení PČR ke zjištění totožnosti (§13 odst.1 zák.553/1991), jelikož p.Hlávka kladl pasivní odpor, byli strážníci oprávněni použít donuc. prostředky (§18 a §18a zák. 553/1991 Sb.), byla i správně použita výzva se slovy „jménem zákona“. Konec, šlus, finíto.

Problematika podání vysvětlení: Právo odepřít podat vysvětlení (§ 11 odst.4 zák.553/1991 Sb.), cituji: „(4) Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.“ Takže pokud p.Hlávka není k p.Ponertovi v poměru rodinném nebo obdobném, je povinen podat vysvětlení. Další důvod, kdy není povinen, je ten, že by tím porušil zákonem uloženou nebo zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti. Nicméně povinnost strážníka poučit o možnosti odepřít podat vysvětlení se nevztahuje na zjištění totožnosti.