Ještě tam Hox neuvedl první ženu ve vesmíru, kde vedou Sověti o 20 let (Sally Ride, leden 1983, STS-7 Challenger),
první dopad sondy a první měkké přistání na Měsíc, Venuši a Mars,
první automatický návrat sondy se vzorky z Měsíce,
první vozidlo na Měsíci,
první kosmickou stanici na oběžné dráze,
první kosmonaut z další země (československý - máme třetí místo),
pro společný let Sojuz-Apollo byl použit sovětský stykovací uzel, protože byl spolehlivější
a tak by se dalo pokračovat.
Prostě v kosmickém výzkumu Američané neustále tahali za kratší konec. O to podivnější jsou ty lety na Měsíc.

To co píše Standa je fakt, nicméně i těch několik měsíců zpoždění a to, že to tak bylo se železnou pravidelností a že Sověti sbírali všechna prvenství bylo pro vedení USA obrovsky ponižující, neboť to světu ukazovalo, že jejich prezentace SSSR jako zaostalé země opilých mužiků neodpovídá realitě a že technologická převaha USA asi není zas tak veliká, nemluvě o tom, že funkční rakety jim musel konstruovat nacista von Braun a jeho kolegové z Německa (celkem bylo těch Němců v americkém kosmickém programu okolo 20) takže to byl vlastně německo-americký program, kde Němci dodávali myšlenky, Američané hardware.

Naproti tomu Sověti všechny Němce propustili už v letech 1952-3 a dál si jeli po svém prkně, raketa R-7 už byla čistě ruská konstrukce. Posledním klonem německé rakety A-4 (známější jako V-2) byl taktický raketový komplex Elbrus - tj. nechvalně známý Scud.

Prakticky je let na Měsíc jedinou významnější ,,disciplínou", kde vyhráli (nebo ,,vyhráli") Američané. Do popředí se dostali až po rozpadu SSSR, kdy zůstali dočasně v závodě sami.
Všeobecně vedou Američané zpravidla v oblastech, do kterých se SSSR vůbec nepustil, jako třeba vyslání sond za hranice sl. soustavy, ke kometám apod.
Američané vedou také v počtu mrtvých kosmonautů/astronautů, a to dosti výrazně.
NASA=Need Another Seven Astronauts