Díky za výborný článek a mám poznámku k Husovi:
V článku se píše, že "zpověď je násilí ve vztahu ke svědomí". Nejsem si jistá, jak to autoři mysleli a jestli zrovna tohle Hus opravdu kázal.:)
On kázal hlavně to, že žádná zpověď s rozhřešením od faráře nemůže vymazat hřích. Rovněž kázal, že koupit si "odpuštění" (odpustek) od faráře je pouhý "obchod s lidskou důvěřivostí", na kterém církev bohatne.
Protože NIKDO jiný než Bůh hříchy odpustit nemůže! Jen Bůh totiž zná všechny příčiny a okolnosti a také to, zda vůbec o nějaký hřích jde = jestli nejde jen o "hřích" podle světských pravidel.
V tomto kontextu pak může jít o "násilí na svědomí". Hus ale proti zpovědi nebyl - jen měl jiná kritéria, bral ji spíš jako rozmluvu na "odlehčení svědomí" - cosi jako důvěrnou rozmluvu s přítelem, kde ale každý musel své provinění řešit sám. Což je dle mého velmi správný postoj, protože skutečný duchovní "pastýř" by měl být rádcem a přítelem.
O Husovi se píše, že byl ovlivněný Viklefem a "papouškoval" ho. Je sice pravda, že Husa oslovily Viklefovy myšlenky, ale byly pouze inspirací, vodítkem na vlastní cestě, ztotožnil se jen s některými. Sám Hus se ve svém díle svěřuje, jak na svou cestu nastoupil. Na studia šel hlavně kvůli vidině dobrého bydla. Žil si jako jiní studenti - dokonce hýřil, pil a hrál kostky. Teprve časem se začal kolem sebe rozhlížet a "srdce ho rozbolelo" z té zoufalé bídy českého lidu, z té nespravedlnosti, násilí a klamu na něm páchaných. A rozhodl se pomoci tak, jak uměl nejlépe = slovem.
A je trpkou ironií, že dodnes ho nazývají "kacířem, heretikem" - a vlastně celou zemi zemí "kacířů" - protože v té době byl jedním z mála, kdo skutečně věřil Bohu a naše země se díky němu duchovně pozvedla (a možná i proto pak byla schopná vydržet další staletí teroru a genocidy).