Myšlenka je v pořádku. Předáváme vzorce svého chování a jednání svým dětem jako jeden z nemocnější vektorů které tvoří celkový vektor působení okolí na člověka. Je tu ještě širší rodina, přátelé, škola atd, ale co do nás vložili rodiče, to je jistě pokud ne nejpodstatnější, tak jeden z nejpodstatnějších faktorů formování osobnosti.
Nicméně - platí že děti vychovávají děti. Já měl syna, když mi bylo 23, z dnešního pohledu byly mé zkušenosti dost malé. Ale nic se nezlepšilo, dnešní třicátníci v tomto ohledu většinou nejsou líp. Jsou začasté infantilní, protože jim život nedopřál pořádnou zátěž, hodně z nich je v péči maminky, to já už tenkrát nebyl, oměl jsem se o sebe postarat a jak se ukázalo, i o rodinu. Ale chyb ve výchově jsem nadělal dost. Jako všichni, jen ne každému to dojde. Dceru jsem měl o deset let později, to už bylo jiné kafe.