Vážený Lexo, ptáte se - na co se v meditaci napojuješ když dosáhneš (kolik bylo takových?) úplného vyhasnutí všech forem ? Odpověď je IMHO jednoduchá a západní hermetická tradice ji zná už dávno. Napojuješ se na protipól všeobsahujícího (ein sof) - tedy na absolutní prázdnotu, o které ale nelze říct, že neexistuje (a tudíž se není na co napojovat - hlubiny nevědomí jsou bezedné). Ale to by bylo na dlouho. V žádném případě nechci snižovat hodnotu meditací (změněných stavů vědomí) a jejich přínosu k poznání, ale je namístě být zde opatrný - nejde o funkčnost, ale o staré známé - dobrý sluha, ale zlý pán. Meditace samy osobě jsou jen nástroj.
Není tedy podstatnější než se přetahovat o interpretace toho či onoho pochopení, hledat signifikantní shody a případné rozdíly pojmout jako podněty ke studiu směru působení n(ě)kým vytvořených, neblahých, tj. Velkému dílu (čili seberealizaci) coby překážky stojících, vlivů ? Alternativě přinést něco k dobrému z budhistické sociologie?
P.