Zařekl jsem se, že už ne, ale Vás si vážím, proto ještě odpovím.
Život mne naučil nikomu a ničemu jen tak nevěřit. Navíc když je člověk ve věku, kdy už ty pudy nehrají v životě až takovou zásadní roli a klidně se nemusí další ráno probudit, jeho pohled na svět kolem se změní. To kdysi podstatné se v některých případech stává nepodstatným a naopak. I měřítka hodnot se mění.
Problém bude zajisté ve mě, protože mi ty moje absurdní věci na posuzování světa kolem mne až tak absurdní nepřipadají.
Ke KOB a DOTU přistupuji s velkým respektem, ale ne nekriticky. On totiž každý filosof či společenskovědec taky musí jíst a tím pádem ho někdo platí, což je stejné tam i onde. Má cesta k poznání se snaží tu vědu konfrontovat třeba s uměním, neb pokud dílo je úspěšné, musí nějak rezonovat s okolním světem a lidmi v něm no a při dostatečně kritickém pohledu na ně může i to umění leccos napovědět. I KOB říká, že umělecké dílo lze zakázat či zničit, ale smysl předávané myšlenky změnit nelze. Měděný jezdec je toho jedním příkladem.
K těm absurditám:
Jak to, že vysokoškolsky vzdělaný člověk by řešil některé životní situace zásadně jinak, než stejně starý člověk, který má výuční list a přitom ten vyučený, okopávaný životem má v převážné většině případů naprostou pravdu? To je má vlastní zkušenost.
Jak to, že američané vyvinuli pro kosmické lety průpisku, která píše ve stavu beztíže a její vývoj stál hromadu dolarů a ruští kosmonauti dostali obyčejné tužky?
Jak to, že jakmile se politici či jiní papaláši ocitnou v důchodu či mimo své dobře placené místo, začínají často docela radikálně až diametrálně měnit své názory?
Proč američani vyvinou superduper laserové dělo a čínský generál jim s milým úsměvem sdělí, že to v tom smogu nad Pekingem fungovat nebude. Logicky tedy možná postačí i lepší kouřová clona.
Existují spousty dalších příkladů.
Řekl bych, že žijeme v absurdním světě a kdybych věděl, jak z toho ven, mohl bych dělat ředitele zeměkoule. Nevím to, kladu si ale i absurdní otázky a velmi často dostávám i absurdní odpovědi i na otázky, které mi absurdní až tak nepřipadají.
Závěrem bych si dovolil doporučit, abyste nesklouzli do jakési sekty, ve které budou ti, co znají KOB a DOTU a jejich nekritiční obdivovatelé a pak bude ten zbytek světa. Zamyslete se nad tím, jak jste se na mne sesypali. Historie Svědků Jehovových vám budiž varováním.
Možná jsem blázen, ale nejsem svému okolí nebezpečný. Toť z mé strany vše. Mějte se tu fajn.