ale ne vždy. Pokud děláte něco nového, zabýváte se vědeckou nebo technickou činností, tak informace, kterou potřebujete (za předpokladu, že jste odborník, samozřejmě) může být na jedné, dvou stránkách. Tu jsou ale roztroušeny po deseti manuálech, každý 300 stran. Zvolit strategii, že pročtete všech deset manuálů od začátku do konce není zrovna moudré, když se očekává, že problém vyřešíte za den, dva.
Co se týče článků, třeba i tohoto, hlavní myšlenka se dá zjistit i pomocí rychločtení, většina z nich není tak hutně napsaných, že by bylo nutné číst každý odstavec.
Na počátku každého snažení je motivace. Pokud před vámi na stůl někdo bouchne 20 tlustými knihami a sdělí vám, že když je poctivě přečtete, pak (možná) pochopíte procesy, které probíhají na tomto světě a poznáte posvátnou Cestu k nápravě, pak záleží skutečně na tom, co už víte a znáte. Třeba tomu uvěříte a s ohněm v srdci přečtete všech těch 20 knih. Že pak budete mít v hlacě manuál na svět a procesy, které jím hýbou, to pochybuji. Ale zcea jistě se někam posunete.
Pokud jste ovšem duše kritická, tak se napřed snažíte alespoň částečně zjistit, co v těch knikách je. Pak si možná vyberete některou z nich a čtete. Za pád okamžiků, hodin nebo dnů narazíte na něco, s čím nesouhlasíte nebo tomu nerozumíte. Možná si řeknete, odpověď je v těch zbylých 19,5 knihách a zatnete zuby. Jenže těch momentů bude víc a víc. Pak buď pochopíte, že to, co je tam napsáno je nesrozumitelné nebo nelogické nebo s tím prostě nesouhlasíte. Fakt budete číst dál?
Mimochodem, nikdy jsem to nepočítal, ale určitě jsem přečetl více než tisíc relativně tlustých knih. Do konce.