Demografická data jsou k dispozici. Jen je jaksi tabu s tím jít do médií. Tak se můžeme zabývat třeba genocidou provozovanou v zemích jižní Evropy v důsledku bailoutů a neoliberálnho modelu. Můžeme přemýšlet o zdraví americké společnosti, jejíž životní standard klesl od sedmdesátých let o dvě třetiny. Můžeme mluvit o 70 ti milionech lidí na potravinových lístcích, tom samém čísle závislém na antidepresivech. Můžeme mluvit o epidemickém rozšíření závislosti na heroinu během Bushova a Obamova režimu. O alarmujících číslech úmrtnosti mezi čtyřicátým a padesátým rokem života i epidemickým nárůstem sebevražd. O exekucích a bezdomovectví mimo limity. Že je fenomén mediální tabu ještě neznamená , že reálně neexistuje a že se nedá dohledat i na základě oficiálních a díky metodologii ukuchtěných statistik. Budeme-li používat "šedá" čísla, bude obraz ještě děsivější. Jedno je jisté pauperizace západní společnosti je záměrný projekt, běžící velmi intenzivně právě od sedmdesátých let. Dost to souvisí s filosofií Římského klubu. Možná daleko více, než s nereálným modelem neoliberální papírové ekonomiky.