Zaměřil jsem se na hlavní mechanizmus a princip a ten odpovídá. Máte pravdu že zákon 21/1992 jsem nečetl a podrobně neznám, jsou to implementační detaily, ty, které spadají pod pojem "právní a účetní kouřová clona". Pokud máte za to že banky v praxi půjčují jen peníze, které předtím nějak jinak získaly, tj. nevytvářejí peníze z ničeho, doporučuji si věc lépe nastudovat.
Kapitálová přiměřenost samozřejmě ve hře u nás je, banka tako nemůže vydat neomezeně úvěrů, ale to na principu nic nemění. Riziko pro banku spočívá v tom, že pokud klient jistinu nesplatí, musí ji banka splatit ze svého, a ne z nově vytvořených peněz z ničeho, ale ze svého "zisku", takže tímto způsobem může i padnout. Proto i kdyby nějaké povinné rezervy (např 10%) nebyly, banky je dodržovaly.
V praxi mechanismus funguje jako jednosměrný vysavač prostředků z reálného sektoru do finančního, kde je pak z drtivé části vkládají nikoliv do reálného sektoru, ale do virtuálních kasín a spekulací, kde je možnost "vydělat" pro banku mnohonásobně vyšší, a odměny managementu jak víme záleží na výši "zisku" banky.
Tento jednosměrný odtok kapitálu nezpůsobí kolaps ihned proto, že mezi vznikem a zánikem prostředků v konkrétním úvěru je mnohaletá pauza, a je kompenzován novými úvěry, které ale musí být ve stále zvyšujícím se objemu, aby systém nezkolaboval.