Tábory kdysi....vesměs pionýrské (osobně pamatuji), zaměřené na venkovní hry, bez moderní techniky a přehnaných obav o děti.
Kuchyň vesměs polní, vařilo se na plynových kamnech nebo na kamnech. Děcka si nosily a zpracovávaly dřevo do kamen, noční hlídky byly běžné a měly za povinnost zatápět v kuchyni, aby měl kuchař měl teplou vodu. Spávalo se ve stanech s dřevěnou podsadou, občas byla i budova. Hlídalo se v děšti, pláštěnky byly povinnou výbavou+gumáky, naprosto běžně se ven v dešti chodilo.
Sprchovalo se buď v blízkých JZD, nebo byly sprchy v blízkých budovách, záchody byly suché. Zásobovalo se pomocí dvoukoláku s blízkých obchodů.
Rodiče děti na 14 dní předali a pak si je vyzvedli. Nikdo neřešil smluvní vztah s lékařem, kdo potřeboval byl ošetřen. Neřešily se zmrzliny, sekané, houby. Jedlo se i to co se v lese našlo a nikdy se nikomu nic nestalo (taková smaženice z čerstvých hub je pochoutka). Opékalo se na táborovém ohni několikrát týdně.
Nepamatuji si, že by se o nás rodiče bály, běžně se hrály noční hry...bobříky odvahy a mlčení mám v paměti stále...
S lékaři se žádné dohody nesepisovaly, žádný souhlas rodičů k ošetření u lékaře. Jedlo se i s ešusů a nádobí jsme si umyli sami.
Telefonní spojení nebylo, psaly se dopisy a někteří rodiče dětem i psaly (osobně jsem žádný od rodičů nedostala).
Na táborech někdy nebyla ani elektřina, svítilo se petrolejkami...
A tábory dnes...
Děti dnes vozí kufry nakolečkách, bez mobilu, tabletu a internetu si život nedokážou představit. Rodiče dětem telefonují v podstatě kdykoliv, běžně je naštěvují.
Hry které se hrály ještě před 20 lety se dnes nehrají k vůli bezpečnosti. Noční hlídky být nesmí, aby se dětem nic nestalo, naopak musí mít nad sebou dozor, kontroluje je i v noci, dokonce je i přikrývá.
Na táborech jsou splachovací WC, sprchy, elektřina, děti žádné dřevo připravovat nesmí, aby nedošlo k úrazu.
S lékařem musí být sepsána smlouva o ošetření dítěte, rodiče musí dát souhlas. Na pořizování fotek a videí musí být souhlas rodičů.
Zachovány byly služby v kuchyni.
Před každým jídlem si dítka myjí ruce, aby nedostaly nějakou chorobu. Mají sebou léky na neduhy...(komunisti asi nemocné děti izolovaly, jinak nechápu tu dnešní nemocnost), mají kartičky pojištěnce, nesmí jíst zmrzliny, tatarky, hambáče, sekanou, grilované maso a už vůbec né houby.
Moc se neběhá aby se dětem nic nestalo a pak se všichni dítí, že jsou děti obézní. Nesmí se opékat na ohni, aby se nikomu nic nestalo.
Dnes je běžné auto.

A pamatuji i výměnný letní tábor v Lipecku v SSSR, bylo mi 12 let a jen cesta z Moskvy do Lipecka trvala skoro 20 hodin busem, to tedy byla kraksna, jakýkoliv výmol nás vymrštil do vzduchu a přesto jsme to ve zdraví přežili. Ubytování jsme byli v budově, ruské děti byly ve stanech...Měli jsme pro ně dárky, za které ty děcka byly nepředstavitelně vděčné. Stravu jsme měly jinou, ta ruská nám nechutnala (ruským dětem na táboře blízko Frýdku zase chutnalo)....Byli jsme i na výletě blízko velké řeky (jméno si nepamatuji), normálně jsme plavali po té hluboké řece, protože někde rostly stulíky, krásné květiny. Co si pamatuji, byla jsme už unavená a když jsem uprostřed řeky řekla, že nemůžu, dostala jsem seřváno a musela jsem se snažit...Byla jsem totiž nejmladší z těch dětí. Na stulík nezapomenu.
Byli jsme i v nějaké vesnici a i když za bolševiků nebyly Jednoty u nás obzvlášť zásobené, tak to co tam bylo, to vyrazilo dech každému. Obří malované truhly plné mouky a v ní byly cukrovinky. Ty ženy v té mouce se přehrabovaly a hledaly ty bombony.
Všichni jsme ve zdraví přežili.