Ohledně obrany Československa se razí ten názor, který píšeš. Já jsem si nikdy nebyla jistá, ale dneska (po tom, co se děje a s ohledem na další fakta, která vylézají) se spíš domnívám, že šlo o krok chybný. V dobách blíže konci války se mnoho vojensky vzdělaných vyjadřovalo, že bychom Hitlera pokořit mohli, že jsme na to měli. Tehdy jsme armádu modernizovanou, dobře vybavenou. Nutné k tomu připočítat i "národního ducha", který v té době byl podobný, jako vidíme dnes na Donbasu= pro muže bylo ctí jít bránit vlast proti nepříteli. Čím dále od války, tím více názorů "nemělo to cenu, byli jsme malí a slabí".
Jednak - vyklizení pozic nám bylo přikázané a to po Mnichovu. Myslím si, že právě naše mobilizace byla důvodem pro "urychlený" Mnichov, kde se "spojenci rozhodli" - o nás a bez nás. Pokud z naší strany padaly otázky "a co když neposlechneme" - odpovědi byly velmi tvrdé, ve smyslu "budete mít na triku další světovou válku a bude s vámi nakládané jako s tím, kdo válku vyprovokoval".
Hitler nejdříve získal naše nová obranná opevnění a část výzbroje, ale v obsazení celého Československa mu nikdo ze "spojenců" nebránil. Získal nejen suroviny, ale hlavně náš průmysl a také vojenskou techniku (včetně výrobních plánů), která nebyla zanedbatelná. Významná je i strategická poloha naší země, včetně tehdejší velmi dobré dopravní infrastruktury. Nová železnice vedla z Prahy až do Podkarpatí - do Jasini se bylo možné dostat za cca 18 hodin.
Myslím si, že teprve pak se mohl Hitler vydat bojovat na východ, Československo pro něj bylo nutné, proto mu i "spojenci" k jeho získání pomohli.
Za druhé - myslím si, že se v "plánech" GP nepočítalo s tím, že Češi (Moravani, Slezani, Slováci) ještě nejsou po staletích cizí nadvády natolik "opracovaní" a že budou ochotní jít umírat za vlast. Myslím si to proto, že Beneš byl k mobilizaci vlastně dotlačený a to "zdola" (ve vládě byli jen jedinci, kteří byli ochotní nad obranou uvažovat). O to silněji pak probíhala "přesvědčovací kampaň", že bychom stejně nevyhráli.
A ještě zamyšlení... Protektorát pro nás stejně stál mrtvé a podmínky v něm nebyli nijak příznivé, pokud nešlo o kolaboranty. Morální a psychické následky byly a jsou mnohem horší, než kdybychom bojovali a prohráli. Ti nejlepší stejně šli bojovat - nebo je v protektorátu stříleli - nebo hynuli v koncentrácích nebo na nuceném nasazení- a v zemi po válce převažovalo množství "ohebných", kteří se přizpůsobí každému "pánovi" (tady narážím na fakt, že v každé genocidě, válce, první hynou ti nejlepší).
A jen na okraj:
Nad odtajněnými dokumenty z Jalty jsem viděla diskusi a z té vyplynulo, že schůzku chtěl Churchill a to kdesi ve Středzemním moři a počítal s tím, že Stalin v tak rozhodující době nepřijede (a on by opravdu nepřijel). Roosevelt zas nechtěl jednat bez Stalina, takže tehdejší americký velvyslanec dohodl schůzku na sovětském území. Churchillovi se tam nechtělo, prý tam "nebude jeho whisky". Stejně se při cestě na Jaltu setkal s Rooseveltem sám (na lodi) a hučel do něj, že musí společně na Stalina tlačit, aby válka pokračovala aspoň do příštího roku - prý "při tomhle tempu dojdou Rusové až do Francie". Roosevelt odmítl. Tak si nejsem jistá, kdo vlastně tak moc stál o rozdělení "sféry vlivu"...

https://www.youtube.com/watch?v=JPrWqSERKaM