Instinkty nás do určité míry chrání, ale také nás omezují. Další stupeň je jejich překonání. Překonání se děje porozuměním, co je na instinktech dobrého a co špatného, zjištění co je jejich účelem. Zjistit a nechat je řídit co mají řídit a naopak, kdy je dobré disciplínou instinkty omezovat. Pokud se zapojí "rozum" (vyšší úroveň řízení) pak je rodičovská láska dobrá, jako instinkt zajišťuje pokračování života a vyšší řízení určuje, jak ho vychovám protože ho mám rád a přeji mu kvalitní život. Primitivní láska realizovaná pouze rodičovskými instinkty vede k rozmazlení (s katastrofálními následky), protože situace ve společnosti je jiná než při přežití mimo společnost, kde jsou jiné zpětné vazby, když se nenaučí zvíře přežít zahyne. Takto se mohou snadno dostat do rukou obrovské zdroje dítěti (nevyzrálému jedinci).

Autoři naznačují jak jsme se dostali pod vliv "elit", jejichž ne/schopnost řízení funguje na primitivních instinktech (důsledek primitivní instinktů je boj o moc, boj o pozornost ...) a tudíž jejich schopnost řízení společnosti je nula. Oni společnost vědomě neřídí (instinktivně ji nějak používají) pouze to předstírají. Zmizí to až dostatečné množství bytostí prohlédne tuto šalbu.

Poetická úvaha:
Havarie jsou pravděpodobně možné, ale hra "život" musí mít možnost neúspěchu. Asi by bylo obtížné se motivovat pro hru, kde nelze nikdy prohrát.