Život člověka mimo společnost a mimo ekologické prostředí Země není možný. Jak lze tedy v za takto daných podmínek smysluplně uchopit koncept priority individualismu před kolektivismem (neberme prosím v úvahy karikatury kolektivismu minulého století) ? Pokud vyjdeme z analogie člověka coby buňky, potom nutně docházíme ke koexistenci jak individuálních/funkčně specializovaných cílů, tak i cílů kolektivních/sdílených, přičemž na obou dvou úrovních je potřeba chápavého řízení k jejich dosahování. Otázka zní tedy takto: kdo z nás najisto ví, jestli lidské buňky (ne)mají svobodnou vůli ?
P.