V podstatě ti jde asi o to, jak zařídit, aby ideálně nepadělatelný informační nosič kupní síly (kovová mince) nebyl sám o sobě hodnotný, jak se to stalo se zlatem, kdy cenný kov (v roli nepadělatelného nosiče) začal být hodnotnější než kupní síla kterou představoval. Tento problém však, jak nevyřešil ani v podstatě bezcenný papírový nosič bankovek (náhrada kovových mincí), protože kupní síla je hodnotou (směnným právem držitele) samou o sobě a není závislá na formě svého vyjádření. A tak nelze oddělit od sebe tuto hodnotu (kupní sílu) a možnost jejího (ne)uplatnění tedy uchovávání, tak jako nelze od sebe oddělit dvě strany téže mince. A to teď nepolemizuji o tom, jestli to je skutečně vůbec potřeba. Prostě princip peněz je jako vše ostatní v hmotné rovině duální a protikladné (reciproční/jin-jangové), kdy jednou stranou pomyslné mince oběživa je hodnota reálné komodity (směňovaného zboží) a druhou tatáž hodnota vyjádřená (oceněná) v celospolečensky konsensuálně smluveném (mj. i jeho nosičem vyřešeném) invariantu.
P.