"Obeživo bol často aj uchovávateľom hodnoty." - pravda, ale to taky bylo často katalyzátorem krizí.

Tebou takto navrhovaný systém vypadá ok, otázka je, zda je to nutné dělat tak složitě. Nemyslím si, že ty rizika o kterých píšeš nejsou řešitelné: celé by to samozřejmě muselo být pod veřejnou kontrolou, trend spotřeby energie by plnil funkci predikce, jako zpětná vazba, na jejímž základě by se dělaly korekce, by byla tekoucí inflace/deflace. Byl by stanoven rozumný cíl, udržet inflaci například v rozmezí +- 2 procenta, ale dlouhodobě aby průměr vývyků byl blízko 0, žádná inflace ani deflace. Tedy - trend spotřeby energie - základ pro predikci, tekoucí inflace/deflace - základ pro korekci. Při eliminaci destrukčního deformačního vlivu úroku a složeného úroku by parametr inflace/deflace byl velmi vypovídající a použitelná.
Zbývá ještě jeden moment, demurrage, které by takto postavená měna obsahovala, jak je popsáno v knize Margrit Kennedy. Řekněme do tří až pěti procent ročně. To by působilo proti hromadění oběživa jako akumulace bohatství, a tím vyřazování části oběživa z účasti na ekonomickém životě. Ale - prostředky, uložené v bankách k tomu určených, by mohly nepodléhat demurrage, protože banka je může poskytnout dále, takže efekt steriliace oběživa by nenastal. Musely by to být samozřejmě termínované vklady, aby banka mohla rozumně plánovat.
Dalším efekt demurrage by spočíval v tom, že by umožňoval pružně měnit množství oběživa bez nějakých explicitních zásahů, jednoduše neemitování nové várky by se rovnalo zmenšení objemu oběživa, emitování na úrovni demurrage by se rovnalo zachování objemu, emitování nad úroveň demurage = nárust atd.