Podepisuji se.

Ohledem energoinvariantu, kwh se od obilí v jednom aspektu základním způsobem liší, toto bude třeba zřejmě ještě domyslet, dopracovat. Nebo to někde je?
Jesliže obilí jsem mohl lopatou naházet do sýpky a po čase ho zase vyházet, například jako platbu, s elektřinou se mi to nepovede. Správně se argumentuje, že standard energozabezpečení pracovního místa je v makro pohledu přímo úměrný produktivitě práce a odvozeně životní úrovni. Ale háček. Vyšší energozabezpečenost, vyšší spotřeba energie na robotizaci a automatizaci výroby a zvyšování produktivity práce je sekundární, odvozený parametr - pokud modernizuji, automatizuji výrobu, projeví se to zvýšenou spotřebou elektrické energii, větším podílem elektroenergie vůči biogenní energii. Ale pokud bude stát zadání "propálit co nejvíc energie", produktivitu to nezvýší.

Energoinvariant sám o sobě, tvrzení "invarint = kWh" je tedy samo o sobě málo, obsahuje neurčitost. Pokud řeknu, že například 1 koruna = 1kWh, co to znamená? Že za jednu korunu můžu koupit jeden kilowatt? Kdo zajistí, garantuje výrobu? Je zřejmé, že tudy cesta nevede, navíc v této formě by to byla jen převlečená varianta "petrodolar".

To znamená, primárně jde o produktivitu práce, která se zrcadlí v energovybavenosti pracovního místa. Produktivita práce se odráží na tvorbě hodnot a síle dané ekonomiky a tím pádem na "tvrdost" daného oběživa. Ať nad tím přemýšlím jakkoliv jinak, jiná varianta výkladu energoinvariantu mi nedává smysl... pletu se někde?