A v tom je právě ten vtip. Je to pasivní sledovací systém skládající se ze 3 kusů dipólní antény na podvozku T815. Vtip je v tom, že zatímco běžný rada se skládá z vysílače a příjímače, kdy vysílač odešle mikrovlnné záření do prostoru, příjímač následně snímá množství odraženého záření zpět. Pokud nějaké zachytí, znamená to, že v daném prostoru se nachází nějaký předmět. Lokátor dokáže určit směr, výškoměr pak i výšku. Dá se vypočítat i rychlost, atd. Pasivní sledovací systémy, jako kopáč, ramona, tamara, vera, jsou systémy, které nic nevysílají, ale pouze příjímají. Nikoliv signály odražené od kapoty neviditelných letadel, ale záření z palubních radarů těchto neviditelných letadel. Z tohoto důvodu je pak tedy nutné tzv. zónového pokrytí, tedy min. tři tyto příjímače v určitém úseku. nejedná se o nic převratného. Jediný rozdíl mezi tamarou a verou je v tom, že vera má narozdíl od tamary velice sofistikovaný software, který dle dat v databázi dokáže rozeznat, o jaký typ prostředku se jedná (analýza měřených dat). Tento způsob není nikterak vyjímečný ani neznámý. Například v době operace pouštní štít měli f-117 vypnuto většinu palubních přístrojů. A teď pozor, neviditelná letadla se dají po určitých úpravách odhalovat i pomocí mobilních telefonů...