Vůbec jsem nepsala o obětích bohu.

Bůh=Satan v našem oficiálním zeměpisném pojetí potřebuje oběti.

Pokud se díváme na boha jako autoritu Světla - ten žádné oběti skutečně nepotřebuje.

Každý člověk se musí rozhodnout sám, jestli chce splatit dluh svým životem nebo ne - a na nevědomé úrovni to taky každý učiní, i když zemře rukou někoho jiného, nemocí, či pouze vlastním přičiněním, i když na vědomé se brání o sto šest...

Je tam spousta faktorů - celý rodinný balík tam spolurozhoduje - o dluhu a možnosti ho splatit. Pokud někdo neví, jak dál a ví, že jeho smrt vyrovná dluh, který jinak bude dlouhé roky "viset" nad spustou rodinných příslušníků - vyrovná to takto. Rodinu to také zasáhne a právě takovéto oběť je může nasměrovat k pochopení. Celý děj se tím výrazně může urychlit. A ještě k zde používanému dluhu - dluh - něco jako karmický dluh - v hlubokém vnímání duše - na co máme špatný pohled - hodnocení - co je špatně dle vesmírných zákonů a co dobře... chováme se podle nich - fajn dluh není, chovali jsme se podle nich vždy? Odpověď zní nejspíš nikoliv, jinak bychom zde nebyli, chovali se vždy i naši předci dle nich - ne, jinak bychom zde nebyli a nepřevzali jejich "štafetu".

Pokud uvedeme svůj život do souladu - dluh se vyrovnává - otázka je, co k tomu každý jedinec potřebuje - k prohlédnutí - např.: že se nemá rozčilovat a energeticky útočit třeba na dítě, když se nechová tak, jak chceme - může to být jen výkřik, ale z dávných dob (mnozí) ovládáme magii a magické útoky a ty nevědomě používáme... a dítě "bezdůvodně" poslechne, i když nechce - aby ne, když zrovna dostalo pěknou energetickou facku. Kdykoliv moc chceme ( i když jen na chvilku) někoho, či něco usměrnit - dávejme si pozor, jak toho dosahujeme. I chvilková nenávist, nepřejícnost není v souladu - je velice vhodné se za chvilku slabosti omluvit... Prostě nestačí přestat vraždit a krást a trvale nenávidět... ale vše postupně, není potřeba se nervovat - zase jsem něco provedl/a... omluvit se, časem si to člověk více uvědomuje a ovládá se.

Nejde tedy o žádnou oběť komukoliv jinému, než oběť sobě samému a svým příbuzným. Když někdo nevidí cestu před sebou a kdysi... kdysi páchal podobná, či horší zvěrstva jakým dnes čelí...nebo stojí před rozhodnutím někoho zabít, jinak zemře sám - možná ještě prostě nedospěl do souladu, že má skutečně právo bránit svůj život. Cítí se stále za minulost vnitřně provinilý... s tím se těžko žije, zvlášť, když se to celé začně vršit do větší výšky nad ním. Zatím nedohlédneme na dno rozhodování svých duší... zatím bychom tu změť těžko snášeli... je toho moc, co si s sebou nosíme za balvany z minulosti, buďme na sebe mírní... žijme přítomností a řešmě, co my teď právě řešit máme, pak budeme dost silní na pohled až na dno duše.