Jak pomáhat v osamělém boji?

Vstupovat druhému do svědomí - tak hluboko, že to už hlouběji nejde? Ptát se na pravdivost a cíle každé myšlenky a emoce? Neustále pozorovat děje vlastních myšlenek a emocí - snažit se je pochopit - a morálně zhodnotit = zvýšit jejich hodnotu ( místo neustálého hodnocení a bojů s druhými)? A tím zvýšit vědomí duše a srdce? - a tím dojít k přímému napojení na vlastní srdce a tím i zdroj vnitřního Světla. Dojít odpuštění sama sobě - nejlépe po celou dobu existence vlastní duše? (Před tím je samozřejmě nutné odpustit druhým - bývá to v mnoha případech snažší). Podle mě jediné, co lze pro druhého na této osamělé cestě udělat - být na počátku té cesty s ním... chápat ho, naslouchat mu a nastavovat zrcadlo z jiného úhlu s cílem hlubšího vhledu.