Děkuji za článek. Zamýšlela jsem se nad tím také. Pravděpodobně to vzniklo z toho, že znám poměrně dobře polský a ruský jazyk. Nedělá mi tak velký problém porozumět ukrajinštině a srbštině. Tím se měla možnost srovnání. Všimla jsem si, že z některých českých slov byly odstraněné samohlásky a to většinou na počáku daného slova, čímž se pozměnil význam.. Teď si nevzpomenu na některé z těchto slov, ale jeden příměr mám.
Slovo - modlitba . modl - modla, litba - úlitba
modlitba - úlitba modlám
Je zajímavé, že v zemích, kde dominovala katolická církev se používá tento výraz. V ostatních slovanských zemích se používá malá obměna slova " molitva ". Nevím, kdy to začalo, ale Josef Dobrovský, velmi vzdělaný člověk, jezuita, pracoval na novodobé bohemistice. ˇUryvek toho, čím se zabýval: " Vědecky položil základy novodobé jazykovědné bohemistiky v gramatografii i lexikografii a novodobé jazykovědy slovanské na paleoslovenistické bázi. Právem byl proto už ve své době nazýván „patriarcha slavistiky“. Spojoval interpretační cit pro detail se schopností celostního pojímání založeného na logicky důsledné klasifikaci jevů v duchu racionální filozofie Ch. Wollfa, kterou vyznával. A teď to důležité.
"Dobrovský napsal také mluvnici češtiny (1809), ve které mimo jiné stanovil pravidla tvorby slov! !!!!!!!!!!!!!!!.