myslím že udo výše pokryl i tyhle otázky. Snižování cen potravin tehdy nebyla deflace, ale plánované snižování cen základních potravin a životních potřeb, tj. nevyhnutelné výdaje k životu. Rozmach tvůrčího potenciálu tehdy byl z veké části díky tomutu, lidé se neobávali "zítřejšího dne". Pokud například důchodce v roce 47 vynakládal na základní životní potřeby 60 procent příjmů, v roce 53 už to bylo jen 20-30 procent. Kolosální rozdíl, jak jistě uznáte. Dnes tady mnoho důchodců vynakládá na základní životní potřeby 90-100 procent příjmů.
Pokud by se namísto snižování cen šlo cestou přerozdělení nových zisků, zčásti i na platy, zvýšení platů by se odehrávalo postupně, a k důchodcům by došlo až úplně nakonec, pokud vůbec. Kdežto při snížení cen to bylo ve prospěch všech a ihned. A milionáři to bylo jedno, nadspotřeba nehrozila, nikdo si nebude kupovat 1000 másel protože na to má, když potřebuje 2-3.
Deflace je něco jiného, při deflaci by slevňovalo jak máslo, tak mercedes. I když rubl díky těm opatřením samozřejmě nabíral na hodnotě a respektu, v jednu dobu byl hodnocen více než zlato - tj. investoři dávali přednost rublům před odpovídajícím množstvím zlata. Tehdy byly samozřejmě pevné kurzy, jak rubl-dolar, tak rubl-zlato, takže o deflaci v dnešním smysl nemá smysl hovořit.