V letech 1947 - 53 byly díky racionalizaci výroby a zvyčování produktivity (tj včetně energovybavenosti výroby) pravidelně každoročně snižovány ceny na zboží základní životní spotřeby o cca 15-20 procent. To je v podstatě jediný případ snižování cen v historii. Pokud například v roce 47 stála kostka másla řekněme 10 rublů, v roce 53 by stála už 3,2 ruble. Vztaženo na dnešek, pokud před sedmi lety stál můj oblíbený jogurt 15 kč, dnes by stál 5kč, namísto současných 25. Zkuste si představit reálné dlouhodobé důsledky takového řízení na životy lidí.
Jde o to, že při zvýšení prodktivity (a ta se zvyšuje vlastně stále díky strojům) jsou dvě základní možnosti, buďto snížit cenu, nebo zvýšit platy (=zisk navíc si nechat a nějak rozdělit). Jsou to fundamentálně odlišné koncepce. Z prvního profitují všichni, z druhého jen "elita" a vysokopříjmové skupiny. Ale o tom už udo víckrát psal..
Jediný případ z historie, kdy se někdo vydal cestou snižování cen, byl právě SSSR let 47-53. Umělé zvyšování cen bylo jednou z prvních věcí, kterou chruščov udělal, a dále pokračoval peněžní reformou a cílenou likvidací ekonomiky "po spisku".